kan.cz » Aktualne » Žádný další sedmilhář slibující ráj

Prioritou českého předsednictví je právní stát, změna klimatu, ale to nejpodstatnější pro EU teď je zmařit Putinovi jeho plány. Vítězství bez debat. Putin poražen, odstaven.  Právě to je i pro nás jediná cesta, jak konečně začít měnit oligomafiánskou demokracii na právní stát.

Pokud ještě snad někdo pochybuje, jsme takové malé Rusko.

A tak by nám Rusko se svým úchylným zločincem Putinem mohlo otevřít oči k pochopení celé podstaty stavu naší simulované demokracie.

Máme tendenci, nebo spíš hromadně požadujeme div ne smrt všem Rusům. Vůbec si neuvědomujeme, že přesně, ale úplně přesně jako se teď chová většina Rusů, jsme se chovali my v totalitních letech. A nejen v nich. Upálení Jan Palacha a Jana Zajíce byly hrdinské činy, které nás měly probudit a postavit se postupující normalizaci. Po jejich odkazu šlapeme zcela nepatřičnými diskusemi, ačkoliv hrdinské činy studentů máme mít neustále na paměti a mít se tím pádem k čemu vztahovat. My ale připouštíme, že normalizační zrádci budou na postech nejvyšších, a ještě jim budeme snad tleskat. „Petr Pavel Prezident! Hurá!“ Bagatelizujeme zrádce.

Veřejně diskutujeme o volbě normalizátorů a konjunkturálních kariérních komunistů, agentů, normalizátorů z doby Palerma, všech šmejdů z oligomafie. Žádná dekomunizace, žádné pojmenování stavu, žádné řešení, jen šmejdi z oligomafie s touhou udržet si moc, justici, státní orgány, korupci, bezpráví, hovada, kterým není nic svaté a pro vlastní výhody udělají cokoliv a pro vlastní prospěch a kariéru obětují všechny ostatní jako všichni praví komunisté.

Zbyla nenávist k SSSR, nenávist, které jsou schopni lidé, kteří si ovšem nenávistí zavírají cestu k pochopení. Zatemňují si nenávistí mozek. Bohužel nenávist v nás zřejmě přežívá, na úkor schopnosti soucitu, pochopení, naslouchání.

Klidně začínáme pochybovat o smyslu, o významu smrti dvou mladých lidí, hrdinů. Možná někdo začal věřit manipulaci o možném narušeném zdraví Jana Palacha …  o zbytečných smrtích … až z toho mrazí. Občas si říkám, že nejsme lidi, že jsme jen živočichové …. Teď když vidíme v přímém přenosu, jak Ukrajinci naplňují apel Jana Palacha a Jana Zajíce, obdivujeme je. Apel, který byl před lety určen nám slepým. Nám, kteří jsme si takovou oběť nezasloužili.

Upřednostňujeme „vlastní“ většinový názor utvořený vlivem médií, která jsou ovládána oligomafií, s pátou kolonou v čele. Bez sebereflexe s klapkami na očích je nám doma v teplíčku při sledování bojů na Ukrajině a s kusem žvance v ruce tak dobře. Že se každým dnem vzdalujeme vyspělým západním demokraciím ani netušíme. Zatím jsme se jim ani o píď nepřiblížili. Jediné, co se po 89. podařilo,  přesně na české poměry vytvořit takové „malé Rusko“. Jásáme, že optimalizace, digitalizace, zeštíhlování je to pravé, co nám ještě chybí, jen ten malý krůček nám chybí k západním vyspělým demokraciím.

I proto, nebo právě proto dnes jsme tam, kde jsme. Proto ten zmar lidskosti. Dle mnohých to vše završil Babiš, a nová vláda konečně za nás udělá to, co je ovšem nad její síly. Vždyť jsou to jedni z nás, jedni z nás, co tu žili a žijí a mnohdy nejen že ohnuli záda, jako valná většina z nás, ale hlavně si pomáhali k „lepšímu“ životu vším možným bez ohledu na to, co je a co není etické. Ten zmar a ten stav najdeme jedině v sobě.

Žádná modla, žádný další sedmilhář slibující ráj, za nás nic neudělá. Ukrajina, Ukrajinci si zaslouží nesmírný obdiv od nás už i proto, že my jsme tu odvahu v sobě nikdy nenašli. Naopak, chovali jsme se přesně jako ti námi v současné chvíli zatracovaní Rusové v Rusku. Chováme se tak i dál, oči zavřené, dnes už i proto, abychom přežili slušně zabezpečeni, jinak si to totiž ani neumíme představit. Nutně musíme někde z té etiky ubrat a už jsme si třeba i vědomi vlastního selhání.

Ukrajinci si zaslouží nejen obdiv, ale podle mě si zaslouží i naší fyzickou přítomnost, je to boj za naši demokratickou budoucnost, za dodržování lidských práv u nás.  Ale ne, my už zase začínáme mít pocit, že pomoc odsud až potud, a teď zas rychle doma plňme naše přeplněné nákupní kontejnery i zbytečnostmi, které končí v kontejnerech odpadových. I my jsme takový lidský odpad, chce se mi říct. Kde jsme na té cestě k blahobytu nechali sami sebe, svou lidskost, svou pokoru, svou opravdovost a pravdivost … je mi zle. Je mi zle z nás, z naší zabedněnosti, z našich nevyužitých šancí, z naší pohodlnosti, z našeho věčného hledání nesmyslných jednotlivostí, jen ne pravdy.

Štítky: