kan.cz » Aktualne » Volme svědomím

Často slyším „mám čisté svědomí“. Nejčastěji v souvislosti s minulými režimy. Tohle úsloví rádi a často používají i politici. Zřejmě pro větší váhu jejich slov, či pro potvrzení upřímnosti záměrů. Někdo z obav raději řekne: „v tomto mám čisté svědomí“.

Je vůbec možné mít čisté svědomí?

Ztratili jsme schopnost odstupu, a pohledu do vlastních očí, pohledu do vlastního nitra.

Kdysi měli lidi osobní vnitřní soudce v sobě, v podobě svědomí.

A také byly doby, kdy slovo mělo váhu a platilo.

Zdá se mi, že dnes na svědomí raději nemyslíme, rezignujeme … nevyužíváme daru svědomí, Hrajeme hru na „dobré svědomí“. Kdyby ovšem děti hrály tuhle hru s námi, nejspíš je okřikneme, ať toho okamžitě nechají. My přitom hrajeme dál. Celý svět hraje dál.

V dobách totality se za protirežimní projevy všeho druhu šlo do „tepla“. Dnes máme „svobodu“, „demokracii“ a můžeme tudíž vše. Každý může říkat co chce, včetně politiků.   Ti melou, co jim slina na jazyk přinese a co se jim zrovna hodí do krámu. Ony se tak lépe lidem pletou hlavy. A vlak se pomalu, ale neodvratně blíží do konečné, to nestačíme v tom chaosu vůbec zaznamenat. „Hlavně jestli nám do zejtra nezdražej máslo …“  Planeta zničená, lidé se nenávidí, vraždí, čím to může skončit?

Kam se podělo svědomí?

Naše svědomí je náš osobní vnitřní soudce. Náš soudce, nikoliv soudce druhých. V případě, že se rozhodneme správně, odmění nás dobrým pocitem, ale pokud zvolíme špatně, bude nás trápit pocit viny a studu.

Pokud nás trápí pocit viny, podléháme snadno všemu, co okamžitě uleví. Hledáme rychlá řešení, naskakujeme na všechny ty bláboly, co se na nás řítí ze všech stran, a která nás vedou do pekel.

Tím, že neslyšíme hlas svědomí, připravujeme sobě, okolí i světu půdu pro krutosti, které dnes vidíme. V běžném denním životě si nenasloucháním vlastního svědomí vytváříme jen problémy a zamotáváme se do větších či menších lží a úskoků.

S vědomím co nejčistšího svědomí se lépe žije. Neměl by právě tohle být jeden z cílů našeho snažení? Minimálně by to měla být nedílná součást našeho jakéhokoliv konání. Často v rozhodování dáváme přednost srdci před svědomím. Soudím, že se i tím odchylujeme od svědomí.

Čekají nás volby. Máme volit srdcem, rozumem, emocemi nebo pragmatickou kalkulací? Ani jedním, volme svědomím. Pokud dokážeme slyšet hlas svědomí, přebije slova demagogů, populistů, kariéristů. Volba svědomím nejen ve volbách, ale v celém životě přináší klid. Klid, který není lhostejností ani leností, naopak nás směruje, k svobodnému kritickému myšlení a jednání. A jen z pozice tohoto klidu, je možné měnit, dávat světu smysl a řád.

Štítky: