kan.cz » Aktualne » Po volbách

     Život v povolebním Česku se pomalu vrací do zaběhnutých kolejí. Vášně pomalu opadají, zřejmě je ještě na čas oživí samotné nastolení generála v. v. Petra Pavla na prezidentský stolec. Co se však do zaběhnutých kolejí určitě hned tak nevrátí, jsou dopady špinavé kampaně a výběr mezi dvěma předlistopadovými komunisty na českou společnost. Čekal jsem, že je v Česku více demokratů, kteří se ke svobodě hlásí ne slovy, ale svým vlastním životem. Co však zažívali a ještě zažívají ti, pro které je volba předlistopadových komunistů nepřekročitelnou rudou linií, mě zrovna optimismem do budoucnosti nenaplňuje.

     Není skutečným demokratem ten, kdo se při vztahu vůči jiným neřídí „stříbrným pravidlem etiky“, které má řadu formulačních podob – pozitivní/ negativní a některé případové varianty. Ale v zásadě jde o to „chovej se k druhým tak, jak bys chtěl, aby se chovali oni k tobě“ (používám označení stříbrné pravidlo podle Nicholase Taleba. Často je toto pravidlo označováno jako zlaté). Bohužel musím konstatovat, že řada lidí z obou hlavních táborů toto pravidlo opakovaně hrubě porušovala a některé to ještě nepřešlo. Jak chcete zasypávat příkopy, když svým vystupováním naopak toto nejpraktičtější pravidlo svobodné společnosti porušujete? Války, rozvraty komunit, nenávist, která může přerůst až v násilí a zločin, to jsou plody asymetrických vzájemných vztahů mezi lidmi, komunitami a národy. To jsou nástroje pro hloubení příkopů. Cituji z Ideového dvacatera Klubu angažovaných nestraníků, kde je v bodě 5 napsáno: „Problém vztahů je otázkou vzájemné symetrie. Tu nejlépe vytváří právě uplatnění stříbrného pravidla. Naopak, asymetrie vztahů či postupování rizik (rozumí se přenášení vlastních rizik na jiné) vede k nerovnováhám a potenciálně až ke krachu systému“.

     Pokud jsem výše mluvil o případových variantách stříbrného pravidla, tak jednu z mnoha uvedu. V aplikaci pro život zní: „buď na každého slušný a ke každému vstřícný. Uplatní-li však druhý vůči tobě sílu, uplatni i ty sílu vůči němu“ (asi je vám známo pořekadlo „na hrubý pytel hrubá záplata). Takže se nedivte, že někdy vyletí z druhé strany stejně tvrdá reakce.

25. února si připomeneme půlkulaté 75. výročí komunistického puče. 25. února ale také uplynou 73 roky od násilné smrti číhošťského faráře pátera Josefa Toufara a 54 roky od sebeupálení Jana Zajíce. Zkuste si svoje chování testovat ve vztahu k těmto dvěma mučedníkům. Obstáli jste v mnohem bagatelnější situaci? Jsou pro vás víra, svoboda osobní i vlastní země na stejném žebříčku hodnot, jako tomu bylo u Toufara a Zajíce? Nikdo po vás nežádá stejné hrdinství a oběť, ale malou změnu v chování ke druhým. Prostě zkuste si občas promluvit sami se sebou.  Žádný sebeschopnější politik mezi lidmi příkopy nezasype. To musí udělat lidé mezi sebou navzájem. Bez toho se z místa nehneme. Co však politici, pokud na to mají nadání a schopnosti mohou, je hledat a předkládat vám sjednocující cíle a vize. To se však neděje a podle toho to u nás vypadá.

      Předkládané vize musí mít nejen stránku materiální, ale i duchovní. Zatím většina lidí o našem Ideovém dvacateru ani neví. A někteří z těch, co vědí, se mě ptá, k čemu je to dobré? Odpovídám, že k zásadním věcem. Ekonomický model naší společnosti z devadesátých let se vyčerpal a potřebuje druhou transformaci, ne dílčí reformy, ale transformaci. Ocitáme se na šikmé ploše, asi jako naši předkové po druhé světové válce. Nenechme se zlákat líbivými frázemi a sliby.  Za oběma podobami zla – fašismem/nacismem a komunismem/stalinismem jsou desítky miliónů mrtvých a nezměrné utrpení. Drtivá většina lidí má jasno ve vztahu k fašismu/nacismu, ale ve vztahu ke komunismu/stalinismu existuje velká tolerance. Asi je to tím, že zatímco první chtěli moc, bohatství a životní prostor jen pro sebe a „vyvolený národ“, druzí slibují, že se o všechny postarají. A tím to asi bude. A obávám se, že máme opět již delší dobu našlápnuto nějakou neufinancovatelnou formu sociální utopie si zopakovat. A nic na tom nemění skutečnost, že okolní státy jsou na tom podobně.

Jelikož dnes už málokdo čte dlouhé texty, nabízím čtenářům ediční zkratku: Kocáb má pravdu, demokrat a skutečně svobodný člověk ve svém životě a jednání ctí stříbrné pravidlo etiky, sjednocující vize a cíle chybí a komunismus je tolerován, protože nabízí, že pomůže všem. A zkuste si občas promluvit sami se sebou.

Štítky: