Ždímali jsme, ždímáme, budeme ždímat ještě více: už dlouhou dobu vládnou v Česku strany bez vizí. Podlehli totiž globálnímu žvanění o tom, že ideologie jsou přežitkem, že je třeba pragmaticky rozhodovat ad hoc případ od případu. To se odráží na jejich výkonu, bezcílném ad hoc rozhodování a projektech, které následná reprezentace země ruší. Potom není divu, že se s penězi daňových poplatníků zachází jako s uhlím, které topič přikládá do kotle parní lokomotivy.
Již na konci vlády Babiše a spol. se začaly státní finance propadat do významných deficitů. Významných proto, že i během poměrně dlouhého období ekonomického růstu od roku 2013 byly zatínány větší či menší rozpočtové sekyry. Že to byl důsledek kovidu je lež. Data mluví jasně. A není divu, že „ekonomičtí experti“ se už cca od roku 2019 předhánějí v návrzích na zvyšování daní. Ekonomičtí experti – spíš účetní. Stát bez vizí a se současnými trendy spravování je neudržitelný. Představitelé levicového liberalismu a neliberálních režimů se domnívají, že život se dá nastavit pomocí kilometrů zákonů a norem, když klasické lidské hodnoty jsou napadány a ze života vytlačovány. Výsledkem jsou byrokratické molochy, jejichž provoz polyká stále větší porce veřejných financí, které potom zoufale chybějí na investice do zdravotnictví, vzdělání, infrastruktury a bezpečnosti, tedy v oblastech, které posunují společnost dál a činí lidský život příjemnější a s většími jistotami.
Do karavany vyvolávačů zvýšení daní se nově zapojila i výrazná tvář TOP 09 Luděk Niedermayer, od lidovců Jurečka, Piráti a STAN na to slyší také. Zatím se brání pouze ODS, ale v sevření poradkyň a poradců, kteří také jiné východisko než si vzít další peníze občanů, nevidí. Asi jim nedochází, že i zvýšení např. sektorových daní si finanční ústavy promítnou do cen svých služeb, tedy vezmou si je od občanů. Asi namítnete, že máme konkurenci. Jak v českém rybníčku funguje konkurence vidíme na oligopolu v datových a mobilních službách.
Situace řešení má. Zlevnit náklady veřejného sektoru. Redukovat počty zbytečných zákonů, zarazit jakékoli nesmyslné dotační tituly, rozbíjet distribuční koalice, které ohýbají legislativu tak, že jim tečou veřejné finance do vlastních kapes a více vsadit na postupnou nepolevující obnovu vztahů lidí a podnikatelských subjektů na bázi transakcí a vztahů založených na obyčejných a tisíci roky prověřených etických hodnotách, nebo chcete-li na morálce. Mluvíme už dlouho o udržitelném životním prostředí. Musíme začít diskutovat o udržitelném státu a udržitelném komunálu.
Za Nečasovy vlády došlo k navýšení sazeb DPH, aby byly získány finance na reformu penzijního systému. První krok reformy Sobotka s Babišem okamžitě v roce 2014 zrušili, ale peníze z vyššího výběru DPH si na svoje rozhazování a kšeftíky nechali. Takže dnes máme vysoké DPH, penzijní reforma nikde a státu zase došly peníze na kdeco. Máte pocit, že tohle je udržitelné?
Hezky se poslouchá volební výkřik o štíhlém efektivním státu. Jenže když za výkřikem už nic nenásleduje, tak je to jen další z plejády podvodů na voličích.