kan.cz » Aktualne » Je to marný, je to marný, je to marný

První říjnový čtvrtek jsme měli Ústřední radu Klubu angažovaných nestraníků. Také jsme si říkali, že musíme oživit kontakty se Senátem, kde jsme před více než dvěma měsíci odevzdali Petici za zpřísnění lustračního zákona. Jak se ukázalo, novela lustračního zákona nespí. Dosti lidem zjevně záleží na tom, aby byla smetena se stolu.

Proti novele zákona se postavila legislativní rada vlády. Doporučila ho předělat. Ministr Vít Rakušan novelu omezil toliko na vládu. KAN v petici požaduje daleko širší záběr. Považujeme za nepřijatelné, aby bylo čisté lustrační osvědčení požadováno po nižších úřednících, ale jejich nadřízení – např. ministři, premiér, náměstci ministrů, či prezident, takovým osvědčením disponovat nemusejí.

     Role vysvětlovačů, proč je lustrační zákon už de facto „překonaný“, se ujali „experti legislativní rady vlády“, pánové Kudrna a Zářecký. Kudrna např. poukázal na to, že evropské normy připouštějí, aby se postkomunistické státy vyrovnaly s minulostí prostřednictvím lustračních zákonů. Výslovně ale žádají, aby takové zákony posuzovaly míru selhání každého jednotlivce před rokem 89. Jak takové „posuzování“ probíhá, je vidět na řadě příkladů, z nichž připomeňme kauzu agenta Bureše. Nic takového však Rakušanova novela neumožňuje. Jako by už služba v represivním orgánu předlistopadového zločinného režimu nebyla zločinem. Takže nám je z Bruselu vzkazováno, že mají (asi) soudy posuzovat, jestli někdo udával málo, hodně, významně, nevýznamně. My máme těm, co selhali, dokazovat, že selhali. Musím myslet i na ryze praktickou stránku věci. Tak asi by se vyjednávání o personáliích vlády přerušilo na několik měsíců až roků, aby se zjistilo, jestli dotyčný v řadách STB selhal, či nikoli, a jak moc selhal. Jakoby neselhali všichni už jen tím, že se zavázali sloužit zlu. Vysoké státní posty nejsou nárokové a nejmenování do křesel ministrů, premiérů, guvernérů Národní banky či do stále početnějších postů náměstků ministrů atd. nijak neomezují svobodu kohokoli. Každý, kdo se upsal sloužit předlistopadovému zlu, je vydíratelný. V době hybridních válek, ekonomických válek, technologických inovací a zranitelné kritické a strategické infrastruktury k jejich řízení, informacím či realizacím pouštět nespolehlivé lidi, je nejlepší cestou, jak spáchat sebevraždu.

     Podle serveru Aktuálně.cz „není vyloučená diskuze na úrovni vlády, zda je novela – slibovaná programovým prohlášením – vůbec potřeba“.

Aktuálně.cz oslovilo „odborníky“, kteří mají podobný názor. Podle nich je navrácení lustrací symbolickým gestem. Počet vydaných lustračních osvědčení rok od roku klesá, pozitivních jich bylo v roce 2019 vydáno jen 14. Přitom se počty usvědčených před rokem 2010 pohybovaly ve stovkách. Takže vážení „odborníci“, jeden padouch na Hradě, nebo ve Strakově akademii vydá za tisíce sepisovačů udání někde dole.

     Je samozřejmě otázkou, na kterou by měl Rakušan odpovědět: „Proč nechce, aby se lustrace týkaly primátorů, starostů, poslanců či senátorů“? Tedy lidí, kteří se dostávají k informacím o kritické infrastruktuře, řídí krizové štáby, a pod? U politiků, alespoň u těch, co zasedají ve výborech a komisích, které se zabývají bezpečností, odposlechy, utajovanými informacemi.

     Současná vláda převzala řízení země v nejobtížnějším období od vzniku samostatné České republiky. Současně nejen Evropa, ale většina světa zažívá nejriskantnější časy od II. světové války. Ale pokud se tato vláda, vymodlená slušnými lidmi, domluví, že už lustrační zákon není potřeba, alespoň toto minimum pro vyrovnávání se s předlistopadovým zlem, bude jen pokračovat v marasmu, který se začal ustavovat po roce 89 bezbřehou tolerancí aktérů zavrženíhodného a zločinného režimu. Tady už nejde „jen“ o komunistické zlo, ale o zlo obecně. Proč není právně závazný etický kodex pro všechny veřejné činitele a úředníky, kde by byla jasně stanovena etická kritéria pro práci na těchto místech? Ne cíleně na konkrétní osoby, ale obecně. A samozřejmě na postech veřejné správy a samosprávy by neměli co pohledávat lidé trestaní za úmyslné delikty, služebníci zavrženíhodných režimů, hlasatelé nenávisti, xenofobové, atd.

     Pokud vláda práce na schválení novely lustračního zákona zastaví, jen všem ukáže, že vůbec nepochopila příčiny současného společenského marasmu, frustrace mnoha lidí pramenící z pocitu křivdy a nespravedlnosti a skutečné důvody, proč naše společnost přežívá na chatrných nohách konzumu bez vize a naděje. A jak je vyrovnání se s předlistopadovým režimem „neaktuální“, ukazuje tlačenice služebníků zla na Hrad a o Rusku snad raději ani nemluvit.

     Nechci opakovaně připomínat pravdivou tezi, že nepotrestané zlo plodí další zlo, ale spíš před blížícím se 33. výročím 17. listopadu 89 bych nosičům kytek doporučil odpovědět si pro sebe na otázku: „Přišel jsem se klanět ostatkům, nebo posílit plamen idejí, nadějí a vizí, kvůli kterým šli tehdy studenti vstříc pendrekům Rudých baretů“?

                       Autor je předsedou Klubu angažovaných nestraníků

Štítky: