„Co bylo dříve, to zase bude; to, co se dělo, se bude zase dít. Není nic nového pod sluncem“. Ještě v prvním desetiletí nového tisíciletí jsme si mysleli, že tohle sdělení z Bible neplatí. Skutečnost končícího roku 2023 nám však dokazuje pravý opak. Kde byla porušována lidská práva v předchozích letech, jsou porušována i letos. Je jen malá naděje, že tomu tak nebude i v roce následujícím. Kde probíhaly krvavé válečné konflikty v nedávné minulosti, probíhají i letos a bohužel, naděje, že některé z největších skončí, je malá.
Dějiny neskončily, jak optimisticky napsal Fukujama po pádu komunistických režimů na počátku devadesátých let minulého století. Naopak. Brzo uplynou dva roky od začátku krvavé eskalace války na Ukrajině, která začala okupací Krymu. Čína dál zdokonaluje svoje digitální technologie s cílem vědět o každém všechno, v jejích lágrech trpí i nadále desítky tisíc Ujgurů, na okupovaný Tibet se pod tíhou několika souběžných krizí zapomíná. Zdá se, že Hongkong je „znormalizovaný“. Výhružky svobodnému Thaj- wanu nabyly zatím nevídané intenzity a hrozí přerůst v otevřený konflikt. Žádný významný totalitní režim neskončil. Běloruská Lukašenkova diktatura pokračuje stejně, jako kdysi již opomíjené relikty zla – režimy v Severní Koreji a na Kubě. V násilí se utápějí polorozpadlé státy v arabských zemích, stejně jako některé loutkové diktatury v Africe a jižní Americe. Nezapomínejme ani na íránský režim, který krvavě potlačil občanské nepokoje.
Co je nového oproti předchozím rokům? Především stále intenzivnější snahy o užší spolupráci nejhorších režimů planety. Rusko, Čína, Írán, KLDR. Tahle čtyřka má potenciál prostřednictvím ruské války proti Ukrajině ohrozit v první řadě evropské demokracie. Tlak ovšem narůstá ze strany zla na všechny demokratické státy světa. Otevřeným odpůrcům svobody a lidských práv nemalou měrou pomáhají i ty země, které se ze současné situace snaží vytěžit ekonomické výhody. Jmenujme Brazílii, Indii, řadu afrických zemí i další.
K celkové skepsi a strachu z dalšího vývoje přispívá i vnitřní situace v demokratických zemích. Klíčové kulturní principy a hodnoty jsou relativizovány a napadány. Do role obránců tradičních hodnot se staví extrémisté, u nichž narůstající podíl lidí hledá naději na udržení podoby života, který se formoval v předchozích staletích. Vnitřní krizi akceleruje imigrace, a s tím spojený terorismus, a napětí mezi většinovými společnostmi a přistěhovalci z jiných kultur. Demokratické země čekají bolestná rozhodnutí. Čím déle je budou odkládat, tím více bude svoboda ohrožena. Ta rozhodnutí musí být vedena poznáním, že naše hodnoty nejsou až tak univerzální, aby platila pro všechny národy, etnické či jiné skupiny. A pokud není tolerance jinakosti oboustranná, tak ani my nesmíme ustupovat. Pokud budeme ustupovat, svůj způsob života prohrajeme.
Abychom neprohráli všichni všechno
Dopis ministru vnitra Mgr. Bc. Vítu Rakušanovi k vládní novele zákona č. 451/1991 Sb., – lustrační zákon
Válka nezačala 24. února 2022, ale o deset let dříve