kan.cz » Aktualne » Film NEZANECHAT STOPY, ve mně opravdu stopy zanechal 

Nezanechat stopy (aneb kopej do břicha tak, aby nebyly vidět modřiny…)

Film vypráví příběh mladého studenta Gregorze Przemyka, který se v květnu 1983 v souladu se svými právy odmítl legitimovat.

Netušil, že jde o osudnou volbu, která ho bude stát život.

Zemřel na následky bití na policejní stanici.

Děj filmu se dál věnuje matce, jejíž syn byl zločineckým komunistickým terorem ubit, jeho    kamarádovi, opozičnímu hnutí Solidarita a komunistickým pohlavárům, kteří se po smrti studenta snaží účastněné uštvat a zdiskreditovat.

Začátek filmu je brutální, o fyzickém násilí, pak následuje to mnohem horší násilí – psychické.

Psychický teror, přicházející někdy očekávaně, jindy v podobě „žáby, co se pod ní v hrnci pomalu ohřívá voda“.

Neustálý pocit bezmoci, strachu, útlaku, ponížení, osamocení, pochybností a v myšlenkách: co ještě dalšího ještě přijde …A hlavně: kdy už to skončí…?

Každodenní vnitřní boj s komunistickým teroristickým režimem, s nímž byl člověk mnohdy tak sám.

Každodenní rozhodování, zda jít s davem nebo proti proudu, podlost versus pravda.

Mnoho z nás, mladších ročníků, o tom nemá ani představu, co se všechno tehdy dělo.

Narodila jsem  se do komunistického režimu, v roce 1976, měla jsem štěstí, i tak jsem cítila jen šeď a pocit zmaru, strach rodičů, takové jako „žití pod skleněnou clonou.“

Velmi silný autentický příběh, který Vás okamžitě v táhne do děje, tak dobře je natočený.

Byla jsem v neustálém napětí a očekávání, co bude následovat a jak to dopadne, v hlavě mnoho otazníků a srdce se zmítá mezi emocemi hnusu a odporu, lítosti a soucitu.

Kam lidské chování dokáže zajít?

Čeho všeho může být schopna společnost, či spíš masy lidu omámeny všelijakými fantasmagoriemi, (zejména komunismem) sugerovanými politickými (s)vůdci…

Film Jana P. Matuszyńského NEZANECHAT STOPY byl promítán 8.2.2023, u příležitosti dni otevřených dveří na právnické fakultě v Praze

Štítky: