Stále dokola se mluví o výsledcích komunálních a 1. kole senátních voleb ve světle nárůstu hlasů pro SPD a výsledků Babišova hnutí ANO 2011. Na sociologické analýzy je ještě brzy, ale je jasné, že pokud trendy nálad voličů ještě v následujících letech posílí, česká svoboda a demokracie skončí. Nikdy po roce 89 jsme tak masově z médií neslyšeli tolik nářků, koho všeho ještě máme zadotovat či jinak podpořit. Je hrozivé, jak rozsáhlou společností nároků jsme se stali. Tím vůbec nezpochybňuji, že je v naší zemi dost lidí, kteří pomoc rozhodně potřebují. Jenže když má ke státu nataženou ruku každý druhý, tak už máme zásadní problém. Na ty skutečně potřebné se nedostává, nebo jen nedostačující almužna. Vláda nedocenila hloubku energetické krize a s nápravou selhání trhu přichází pomalu a kroky vysvětluje nedostatečně a zmateně. Řešení řady problémů se dá odložit, ale zajištění dodávek energií a přijatelnost jejich cen nikoli. V tuhle chvíli se nemalý zástup vystrašených lidí vydává za píšťalkami krysařů, kteří jim sice slibují prostřené stoly, které ve skutečnosti budou prázdné. Hodnoty svobody a demokracie skoro nikoho v této situaci nezajímají. Když se to hodí, tak jimi sem tam někdo zašermuje, ale to je tak všechno. Nikdo je nezpochybňuje. Platí však, že extrémisté a populisté dokonce požadují a slibují více svobody, ale pouze do okamžiku, kdy se ujmou moci.
Od února jsme svědky krvavých bojů za svobodu Ukrajiny. Nově se svobody chtějí nadechnout po desetiletích tmářství a náboženského teroru v Íránu. Rozbuškou se stala smrt 22-leté Mahsy Hamíníové, kterou v žaláři umlátili násilníci z „mravnostní“ policie. Dříve narození si jistě pamatují na fiasko CIA, která selhala v odhadu pádu íránského šáha Rézy Páhlavího, kterého také nedlouho před jeho koncem poplácával po ramenou Gustav Husák. Z francouzského exilu posílal náboženský fanatik Chomejní magnetofonové kazety s náboženskými bláboly, kterým se někteří Íránci smáli. Jenže studentská revolta vytvořila situaci, do které se fanatici vklínili a nastolili tmářský režim, opřený o hrdlořezy Islámských revolučních gard. Málokterého z tehdejších strůjců vyhnání šáha napadlo, komu vydláždí cestu k moci. Senilní dědci rozhodují o životech miliónů lidí tvrdě a nekompromisně. Přitom kdysi byl Írán na nadějné cestě stát se příjemnou zemí s prvky evropské kultury stejně, jako Turecko, které nyní tuto šanci prohrává.
Ve více než 80-ti městech Íránu teče krev. Občanské nepokoje se nevyhnuly ani duchovnímu centru Komu. Jelikož jsem Írán krátce navštívil, vím, jak velkou posilou pro mír ve světě, a zejména na Blízkém východě, by bylo, kdyby tmářský režim padl. Nejen Ukrajina, ale i Izrael, Sýrie a řada dalších zemí by si oddechla. Držme statečným Íránkám a Íráncům palce. V době, kdy do rohu zatlačení darebáci v Kremlu vyhrožují světu jadernými zbraněmi, by naopak jiní vyděrači mohli zmizet.
Chápu frustrované voliče v naší zemi. Řada polistopadových politiků, podnikatelů i úředníků vám vzala naději a sny, které jste do pádu komunistů vkládali. Ale volba nácků a populistů není řešením. Naopak. Je to cesta do ještě větších pekel. O svobodu se přijde snadno, její znovuzískání většinou moc bolí.
Abychom neprohráli všichni všechno
Dopis ministru vnitra Mgr. Bc. Vítu Rakušanovi k vládní novele zákona č. 451/1991 Sb., – lustrační zákon
Válka nezačala 24. února 2022, ale o deset let dříve