Usnesení ÚR KAN ze dne 21. 1. 2012

ÚSTŘEDNÍ RADA KLUBU ANGAŽOVANÝCH NESTRANÍKŮ

U S N E S E N Í

3. zasedání Ústřední rady KAN

ze dne 21. 1. 2012

 

Ústřední rada KAN

  1. uctila památku Václava Havla jako člověka, který stálroce 1968 u zrodu Klubu angažovaných nestraníků a který byl vždy stoupencem nestranické („nepolitické“) politiky (viz příloha I. tohoto usnesení)
  2. vzala na vědomí
    1. že Ministerstvu vnitra ČR registrovalo změny ve vedení KAN vyvolané volbami orgánů na XX. sněmu KAN (viz http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=161 )
    2. že byla změněna kontaktní e-mailová adresy u domény kan.cz; převedení webhostingudosavadní adresy na pipni.cz dosud nebyl realizován
    3. informaci o článcích Josefa Mrázka, propagujících nestranickou politiku - viz http://www.blisty.cz/art/61611.html , http://www.blisty.cz/art/61611.html
    4. informaci o publikacích Jaroslava Langera (1918-199?) člena Přípravného výborur. 1968 (viz příloha II. tohoto usnesení)
    5. že na české wikipedii bylo vytvořeno heslo „Luděk Frýbort“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Luděk_Frýbort ), avšak dosud nikdo nevytvořil heslo „Nadační fond angažovaných nestraníků (NFAN)“
    6. že Ústavní soud svým nálezem II. ÚS 1969/10 vyjádřil přesvědčení, že je úkolem soudů zabývat se i porušováním vnitrostranické demokracie (viz článek „Průlom do světa za zdí“ v Lidových novinách 16.1.2012, str. 17)
  3. připomíná, že NFAN (viz www.nfan.cz) bude
    1. ve středu 25.1. od 16 hodinÚstavu soudobých dějin (Praha 1 – Malá Strana, Vlašská ulice 9) udělovat cenu Antonína Švehly
    2. pátek 24. 2. 2012 v 16 hodin v Zrcadlovém sále Klementina (Praha 1 – Staré Město, přístup od Karlova mostu nebo z Mariánského náměstí) udělovat cenu „Torzo naděje“.

--------------

 

(přijato všemi 7 hlasy; redakce Holba)

Přítomni: Domlátil, Holba, Kolář, Matějka, Protiva, Svoboda, Vlášek; Host: Bezděk

Omluven: Hučín, Machač

Příští schůze ÚR KAN. sobota 18. února 2012 od 11.10 v restauraci U Parašutistů v Resslově ulici č.7 v Praze 2 (Doprava: metrem B do stanice „Karlovo náměstí“, nebo tramvají č. 22 od stanice metra C „I.P. Pavlova“ do zastávky „Karlovo náměstí“)

(Informace o přestavbě: s ohledem na přestavbu, jež probíhá v restauraci, zasedal tentokrát ÚR v polooddělené zadní části lokálu a nikoliv v odděleném výčepu. Mnozí účastníci shledali toto prostředí jako příjemnější, a i obsluha by byla radši, kdybychom zasedali v lokále.)

 


 

Příloha I. k usnesení ÚR KAN ze dne 21. 1. 2012

Václav Havel v eseji „Politika a svědomí“ (z roku 1984):

„ Jsem příznivcem „antipolitické politiky“.

   Totiž po­litiky nikoli jako technologie moci a manipulace s ní nebo jako kybernetického řízení lidí nebo jako umění účelovosti, praktik a intrik,

   ale politiky jako jed­noho ze způsobů, jak hledat a dobývat v životě smysl; jak ho chránit a jak mu sloužit; politiky jako praktikované mravnosti; jako služby pravdě; jako bytostně lidské a lidskými měřítky se řídící starosti o bližní.

   Je to asi způsob v dnešním světě krajně nepraktický a velmi těžko v každodenním životě aplikovatelný. Přesto nevím o žádné lepší alternativě.“

(viz http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=eseje&val=3_eseje.html&typ=HTML )

 

-------------------------

 

Příloha II. k usnesení ÚR KAN ze dne 21. 1. 2012

Jaroslav Langer[1] se narodil 1918 v Čechách. V letech 1937-39 studoval na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po německé vojenské okupaci ČSR utekl do Polska, kde byl však po vypuknutí II. světové války (1. 9. 1939) zatčen Gestapem. Při transportu do koncentráku utekl na Západní Ukrajinu, kde po vpádu německé armády (červen 1941) upadl do německého zajetí, přesto se později účastnil na polském odboji. V letech 1945-48 studoval v Praze ekonomii a politické vědy. V roce 1954 se stal členem Svazu spiso-vatelů, ale již v roce 1962 byl odtud vyloučen, avšak v roce 1967 mu bylo toto členství (po rehabilitaci) opět vráceno. V době „Pražského jara 1968“ byl spoluzakladatelem Spo-lečnosti pro lidská práva a členem (ústředního) Přípravného výboru Klubu angažovaných nestraníků – v červenci 1968 vypracoval „Perspektivní program KAN“.

     Od roku 1969 žil Langer ve Spolkové republice Německo, kde v letech 1970-79 působil jako vědecký pracovník Výzkumného ústavu nadace Friedricha Eberta, později se stal spisovatelem na volné noze, který napsal knihu s názvem: Grenzen der Herrschaft: Die Endzeit der Machthierarchien (česky: Meze nadvlády: Soumrak hierarchie moci.), vydané Westdeutscher Verlag, Opladen 1988. Z této knihy cituje např. M. Macpherson (http://www.isss.cz/archiv/1999/sbornik/cz/macpherson.htm):

                       „Za 130 let trvání se moderní systém pluralitní demokracie vyvinul v oligarchický systém vládnutí, v němž strany zdegenerovaly na para-demokratické organizace, které pouze předstírají realizaci zastupitelských rozhodovacích procedur. V současnosti nejsou ničím víc než zájmovými skupinami, bojujícími o vliv a usilujícími o získání a udržení co největšího podílu na politické moci, což vede k udržování stavu permanentní sociopolitické krize. Vedoucí političtí představitelé společně s průmyslovou a finanční lobby a jinými zájmovými skupinami, včetně odborů, tvoří "politickou třídu", která si v ústavních orgánech uzurpuje autoritativní úlohu (autor zde má asi na mysli horní a dolní komoru spolkového sněmu - Bundestag a Bundesrat, pozn. překl.) a uskutečňuje důležitá sociopolitická rozhodnutí.“

„Potřebujeme novou občanskou a demokratickou ústavní realitu, pro níž již existuje okruh konceptů, zasluhujících odpovědné zvážení. Tyto potenciálně uskutečnitelné návrhy, které byly zveřejněny a vydány na různých konferencích, jsou ovšem ignorovány či opatrně "umlčovány" vládnoucí politickou třídou, a to i navzdory jejímu častému volání po nových ideách a politických "vizích". Zmíněné návrhy jsou rovněž rozsáhle ignorovány médii, které se soustředí v naprosté většině pouze na aktuální události. Návrhy pro koncepční obnovu demokratického systému musí být proto prosazovány zezdola, občanskými hnutími (např. hnutím Více demokracie) a expertními analýzami, které by je měly nátlakem postupně realizovat.“

       Po listopadu 1989 se navzdory své srdeční arytmii (lékař ho zrazoval před cestováním do zahraničí) navštěvoval Prahu a spolupracoval s představiteli Občanského fóra – například s Josefem Mrázkem ze Středočeského OF, který mi v lednu 2012 poskytl kopie jeho dvou českých textů:

                 Co se stalo a jak dál - K nové československé demokracii, Bonn, 1990

Dvacet tezí k novým politickým občanským hnutím (Autorizovaný překlad německého originálu - 1991).

     Jediní lidé, o kterých vím, že s Langerem v 90. letech mluvili, jsou Josef Mrázek i Jiří Polák (mluvil prý s Langerem v Bonnu na začátku 90. let, a dostal od něj jeho knihu z roku 1988, kterou dosud vlastní). Oba soudí, že Jaroslav Langer už nežije.  –pH-

 

----------




[1] Životopisná data Jaroslava Langera mně laskavě poskytl pan Dr. Jiří Polák žijící ve Švédsku (vystudoval politickou vědu na univerzitě ve švédském Lundu a je aktivním stoupencem přímé demokracie). Přeložil totiž životopisné údaje, které jsou uvedeny na zadní straně Langerovy knihy „Grenzen der Herrschaft“ z roku 1988 a poslal mi je e-mailem.

 

 


Usnesení ÚR KAN 21.1.2012 MS Word formát Microsoft Word

 

(c) 2016 All Rights Reserved - hlavní stránka - přihlásit se - napište nám                 www.kan.cz nahoru
Právě připojeni - hostů: 97