Zpráva předsedy o činnosti ÚR KAN pro XX. sněm KAN

konaný 26. XI. 2011 v Praze 2

Vážení přátelé,

vítám vás na XX. sněmu KAN, který se tentokrát koná – po řadě sněmů pořádaných v Kralupech nad Vltavou – v Praze. Malý počet delegátů tohoto sněmu souvisí s tím, že mnozí z nás jsou staří a často i nemocní. Proto hned v úvodu vyjádřím svou lítost, že pro nemoc se na dnešní jednání nedostaví František Cigánek a Pavel Rynt.

Na minulém (XIX.) sněmu, který nebyl volební, jsme jednak schválili změnu stanov, jednak podpořili návrh Senátu, aby vláda ČR podala k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS) správní žalobu na KSČM. Co se týče změny stanov, nepodali jsme je k registraci na Ministerstvo vnitra s tím, že vyčkáme na tento volební sněm, a pak je podáme současně se jměny nově zvolených představitelů KAN. Nepodali jsme je také proto, že jsme krátce po začátku roku 2011 byli zaměstnáni dvěma událostmi: a) usnesením vlády, která navrhla Nejvyššímu správnímu soudu pozastavení činnosti KAN, b) kandidaturou člena naší ÚR MUDr. Karla Protivy do Senátu ve volebním obvodu Kladno. O své volební kampani na senátora vás bude Karel Protiva informovat sám, a já se vám pokusím vylíčit historii o tom „Kterak Nečasova vláda s komunisty chtěla v roce 2011 pozastavit činnost KAN".

Výchozí událostí bylo úmrtí našeho tradičního auditora JUDr. Brázdy, do jehož firmy jsme naše výroční finanční zprávy s účetními podklady posílali k auditu. Dne 24. března 2009 – v den pádu Topolánkovy vlády – když naše tehdejší hospodářka Simona Jasinková urgovala dodání auditu, aby jej mohla v termínu (31.3.) odevzdat do podatelny Poslanecké sněmovny, dozvěděla se, že pan Brázda zemřel. Domluvila tedy, že audit pozůstalá firma udělá, i když možná se zpožděním a určitě za podstatně vyšší cenu, než byla dohodnuta s panem Brázdou.

V dubnu 2009 však Simona onemocněla těžkou srdeční chorobou. Od té doby byla komunikace se Simonou obtížná. Teprve v červnu 2009 nás Simona informovala, že audit, který dodala firma Brázda, nemá nezbytné náležitosti, avšak firma odmítá tyto nedostatky odstranit. Proto se prý Simona rozhodla audit neuhradit a zadat jej – po vrácení účetních dokladů – jinému auditorovi. Krátce poté se však Simonina choroba zhoršila a ona byla hospitalizována. Teprve v lednu 2010 se podařilo získat od Simony Výroční finanční zprávu za rok 2008, a teprve v březnu 2010 se podařilo najít nového auditora, který v dubnu 2010 vydal příslušný výrok auditora, takže jsme mohli dne 19. dubna 2010 s více než ročním zpožděním předat naší výroční zprávu za rok 2008 Poslanecké sněmovně. Mezitím Mirek Matějka se ujal role hospodáře KAN a zpracoval výroční finanční zprávu za rok 2009 a zajistil auditora tak, že 23. srpna 2010 (tedy s 5-měsíčním zpožděním) jsem mohl předat tuto zprávu s výrokem auditora předat do podatelny Poslanecké sněmovny. Všichni jsme si oddechli, že povinnosti KAN vůči zákonu jsme konečně, byť opožděně, naplnili.

Někdy kolem 8. ledna 2011 mne volal náhradník ÚR Míla Svoboda, že prý má KAN mít pozastavenou činnost. Ujistil jsem ho, že všechny zprávy jsme odevzdali, a že nám nebylo sděleno, že by naše zprávy měly nějaké nedostatky. Za týden mi volal Míla znova, a já prostřednictvím internetu zjistil, že 5. ledna 2011 se vláda ve svém usnesení č. 9 rozhodla požádat NSS o pozastavení činnosti KAN. Sdělil jsem tuto skutečnost mejlem členům ÚR (Jirka Machač na to reagoval elektronickým podáním od kanceláře ministra vnitra již 16. I.) a napsal jsem (18. 1.) dopis předsedovi vlády a kopii tohoto dopisu poslal Kontrolnímu výboru Poslanecké sněmovny, ministrovi vnitra a Nejvyššímu správnímu soudu.

Dne 27. ledna 2011 byl na adresu KAN doručen dopis Nejvyššího správního soudu (s datem 20. 1. 2011), který obsahoval návrh na zahájení řízení před NSS ve věci „pozastavení činnosti KAN". 28. ledna jsem na to odpověděl dopisem, ve kterém sděluji, že rozhodnutí vlády z 5. I. se zakládá na falešné informaci. V sobotu 29. I. pak zasedala Ústřední rada, která rozhodla požádat o právní pomoc Advokátní kancelář Mgr. Stanislava Němce, které následně udělil KAN plnou moc pro zastupování v kauze návrhu na pozastavení činnosti KAN. JIž po prvním rozhovoru s právníkem jsme odeslali 2.2. na NSS dopisy požadující jednak veřejné projednávání našeho případu jednak uplatňující námitku podjatosti vůči těmto soudcům navrženého senátu NSS, kteří byli v minulosti členy KSČ. Námitku podjatosti jsme doložili materiálem, který tvoří přílohu této zprávy.

Dne 2. února 2011 je na adresu KAN doručen dopis ředitele Odboru všeobecné správy MV ČR (ze dne 27.1.) vytýkající nedostatky ve výroční finanční zprávě KAN za rok 2008. Na tyto výtky KAN odpovídá dopisem s doplňky a opravami – tento dopis je doručen na MV 9. února 2011.

10. února odesílá Advokátní kancelář Stanislava Němce právnicky relevantní pětistránkové „Vyjádření k návrhu na pozastavení činnosti KAN" a účtuje KAN za právní služby 5000 Kč. Téhož dne je KANu doručen dopis z Nejvyššího správního soudu, ve kterém NSS informuje o svém rozhodnutí (z 8. února 2011) odmítnout návrh vlády na pozastavení činnosti KAN, a to z důvodu vyhlášení doplňovacích voleb do Senáru ve volebním obvodě Kladno. Nakonec 25. února je Jirkovi Machačovi doručena odpověď Kanceláře ministra vnitra (představitel Souček) na jeho elektronické podání z 16. I. 2011.

Dík obrovskému úsilí nového hospodáře KAN Ing. Miroslava Matějky byly v únoru 2011 (hned poté, kdy se o nich KAN dozvěděl) napraveny nedostatky výroční zprávy za rok 2008, a poté byla zpracována a auditována výroční zpráva KAN za rok 2010 tak, že mohla být již 20. března předána Poslanecké sněmovně.

27. dubna jsme se pak dočkali happyendu: Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny na své 14. schůzi konstatoval (v 70. usnesení), že výroční finanční zpráva KAN za rok 2010 je úplná, a (v 71. Usnesení), že výroční finanční zprávy KAN za roky 2008 a 2009 jsou úplné.

Tolik k pokusu českých úřadů o pozastavení činnosti KAN.

Dále bych se měl zmínit o tom, že po dlouhých letech Ústřední rada opustila restauraci Na Staré Faře poté, co několikrát za sebou nám bylo bez předběžného upozornění sděleno, že námi zamluvený salonek je obsazen jinou společností a my jsme museli jednat v hluku restaurace. Jednou jsme zasedali v restauraci Mona Lisa v Opletalově ulici a poté (od května) v salonku restaurace U Staré Pošty rovněž v Opletalově ulici.

V červnu 2011 rozhodla Ústřední rada o předání správy našich webových stránek fir-mě, která se osvědčila při tvorbě a správě webových stránek Nadačního fondu angažovaných nestraníků (www.nfan.cz) a při té příležitosti poděkovala Romaně Šimkové za dosavadní dlouholetou správu těchto stránek a schválila pro ni odměnu, kterou ji zde tímto předávám.

V posledním roce pokračoval Nadační fond angažovaných nestraníků ve svých bohulibých aktivitách, které dělají KAN dobré jméno. O udělených cenách fondu je ÚR průběžně informována a případné další podrobnosti o činnosti fondu vám může poskytnout zde přítomný Josef Vlášek.

Na závěr bych chtěl sdělit, že ekonomická krize z roku 2008 přerostla do krize politic-ké, ve které se často objevuje názor, že příčinou neblahého vývoje politiky je existence velkých politických stran. Zdá se, že po dlouhé době se opět objevuje na scéně myšlenka nestranické politiky a já mohu jen litovat, že tuto ideu KAN dosud dostatečně nerozpracoval.

V uplynulém týdnu mi došel mejl, z něhož cituji: „Píši vám, abych vás takto podpořil ve vaší snaze o čistou demokracii a podporu politické angažovanosti nestraníků. Vaše organizace je velmi sympatická, sám jsem navrhoval zřízení obdobné (ať už strany nebo organizace), avšak poté jsem se dozvěděl o vás. Sám jsem tehdy psal toto: Mohla by se udělat strana bez zásadního ideového zaměření, kam by se mohli přidat lidé různých názorů, což by bylo přijatelné i pro lidi, kteří jinak nechtějí být se žádnou stranou spjati, ..." Nakonec napsal: „Někdy bych se snad mohl stát členem vaší organizace, avšak dnes je mi 16 (brzy 17) :) ..."

Odpověděl jsem mu mj.: „...Zaujal mne Váš návrh „klubu nestraníků", který zcela odpovídá představám, se kterými jsme před 43 lety (na jaře 1968) zakládali KAN. ... Myšlenka nestranické politiky byla blízká již Masarykovi a Benešovi (ten dokonce napsal disertaci o škodlivosti politického stranictví) i Václavu Havlovi (ten se do určité míry na založení KAN v roce 1968 podílel). Jsem přesvědčen, že nestranická politika má budoucnost i z hlediska dalšího vývoje euroamerické civilizace. Sociologická studie, kterou v 1990. letech zaplatily velké firmy, když chtěly zjistit, jak se vyvíjí mentalita jejich zákaznictva, ukázala, že obyvatelstvo USA přísluší ke třem subkulturám - tradicionalistické (která má svůj vzor v poměrech na sklonku 19. století), modernistické (která vidí svět jako arénu pro soupeření nesmiřitelných ideologií), a k jakési nové "neautoritářské" (a "svobodně tvořivé") subkultuře, jejíž zrod datují někam k roku 1970. Domnívám se, že vznik KANu v roce 1968 byl právě jedním z historicky prvních projevů této neautoritářské subkultury. ... Dík své nezávislosti nemá KAN valný politický vliv. To je však v současné době, kdy jsou parlamentní strany zřetelně prorostlé korupcí, určitá výhoda, která by mohla být v zájmu české demokracie využita. ... Hodlám navrhnout Ústřední radě, abychom Vás pozvali na zasedání naší Ústřední rady, naší mladší členové určitě rádi uvidí věkem blízkého a přemýšlivého nestraníka. ..."

V této souvislosti bych chtěl upozornit, že na české politické scéně se rodí (jak se mi to jeví) čtyři politické projekty: a) iniciativa D.O.S.T. s Bátorou, Bobošíkovou, Rejmanem a s podporou Klause, b) iniciativa NEO 2011 vedená Petrem Havlíkem z Občanů.cz, c) Paroubkova strana Národních socialistů a d) Babišova iniciativa ANO 2011.

Nakonec chci upozornit, že na tomto sněmu navrhnu změnu stanov – zřízení funkce „čestného člena Ústřední rady KAN".

Děkuji za pozornost Pavel Holba

 

 

Příloha č.1 ke Zprávě předsedy o činnosti ÚR pro XX. sněm KAN

Dokumenty o nepřátelském postoji KSČ vůči KAN a jeho představitelům

1. Z článku AKCE NORBERT Jiřího Gruntoráda ve sborníku Securitas Imperii č. 2

http://www.mvcr.cz/policie/udv/securita/sbornik2/norbert.html

.... Na 25. schůzi sekretariátu ÚV KSČ byla předložena zpráva o plnění směrnice a současně byla ustavena komise pro výběr osob do této evidence ve složení: F. Ondřich, E. Manďák a M. Kudzej.143) Sekretariát ÚV KSČ potom dne 25. června 1974 schválil seznam předložený F. Ondřichem. Mezi 6 335 "exponenty" bylo členů ČSL 70, ČSS 78, KAN 189, Klubu "231" 262 a 134 členů "ostatních nelegálních organizací".144)

... Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 44/1970 byl zrušen a nahrazen nařízením ministra vnitra ČSSR č. 21/1978, kterým Jaromír Obzina vydal "Směrnice pro evidenci osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu". Nařízení nabylo účinnosti dnem 1. února 1979 a zrušeno bylo až nařízením FMV č. 7/1990.

Evidenci podle těchto směrnic podléhali zejména:

a) představitelé a aktivní činitelé pravicového oportunismu, sionismu, trockismu, nacionalismu, maoismu, mluvčí a organizátoři "nelegální kultury", signatáři Charty 77 a ostatních nepřátelských opozičních seskupení, spolupracovníci a informátoři zahraničních ideologických center a ostatní osoby udržující aktivní styky s jinými nepřátelskými emigrantskými seskupeními,

b) představitelé antisocialistických sil, zejména z řad bývalých funkcionářů kontrarevolučních organizací Klub-231, Klub angažovaných nestraníků, Společnosti pro lidská práva, bývalých pravicových sociálních demokratů, aktivní funkcionáři bývalých reakčních a fašistických politických stran a jejich organizací, odhalení agenti cizích zpravodajských služeb,

c) představitelé bývalých vykořisťovatelských tříd a kapitalistického státního a hospodářského aparátu, osoby, které v minulosti spáchaly závažné trestné činy podle první zvláštní části trestního zákona a navrátilci projevující nepřátelství vůči státu,

d) autoři, rozmnožovatelé a rozšiřovatelé závažných protisocialistických a protizákonných pamfletů a tiskovin,

e) organizátoři a aktivní účastníci protisocialistických a protisovětských akcí, demonstrací a jiných nebezpečných protispolečenských vystoupení a aktivní účastníci fyzického a psychického teroru,

f) představitelé bývalých protisocialistických studentských a mládežnických organizací (ARS, Svaz vysokoškolského studentstva, Junák atd.), organizátoři závadových seskupení z řad narušené mládeže a ostatní osoby, které uplatňovaly protisocialistický vliv v procesu výchovy mládeže a

g) reakční představitelé církevní hierarchie, kléru, tajní biskupi a kněží, představitelé jednotlivých řádů, sekt a vedoucí ideologové laického apoštolátu.119)

2. Sdělení Generální Prokuratury ČR

Lidové noviny, 21. července 1992

Sdělení Generální prokuratury ČR ohledně posouzení činnosti bývalých členů předsednictva ÚV KSČ v souvislosti s přijetím tzv. „Směrnice o vedení jednotné centrální evidence představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí" ze dne 8. 1. 1971:

Generální prokuratuře ČR byl 26. 4. 1992 předložen Generální prokuraturou ČSFR spisový materiál – vesměs se jednalo o dokumenty z bývalého předsednictva ÚV KSČ, opatřené Správou Federálního policejního sboru pro vyšetřování ze Státního archivu ČSFR, týkající se přijetí a praktického provedení zmíněné směrnice předsednictva ÚV KSČ, k posouzení trestní odpovědnosti tehdejších členů předsednictva pro podezření z trestného činu podpory a propagace fašismu a podobného hnutí podle ustanovení §260 odstavce 1,2, písmena b) trestního zákona.

Z obsahu předloženého materiálu vyplynuly tyto skutečnosti:

Dne 8. 1. 1971 přijalo předsednictvo ÚV KSČ ve složení Vasil Biľak, Peter Colotka, Evžen Erban, Gustáv Husák, Antonín Kapek, Josef Kempný, Josef Korčák, Jozef Lenárt, Jan Piller, Ludvík Svoboda, Lubomír Štrougal, Dalibor Hanes, Václav Hůla, Alois Indra a Miloš Jakeš usnesení čj. P 8854, jímž byla schválena Směrnice ÚV KSČ k založení a vedení jednotné evidence představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu a organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí v kádrové evidenci ÚV KSČ.

Pro úplnost je třeba dodat, že tomuto usnesení předcházelo usnesení předsednictva ÚV KSČ ze dne 13. února 1970, ve kterém bylo uloženo „všem oddělením ÚV KSČ navrhnout lidi, kteří museli odejít z nomenklaturních funkcí ÚV KSČ v důsledku svých pravicově oportunistických názorů, a u nichž je žádoucí, aby i nadále byli vedeni v evidenci ÚV KSČ, sledováno jejich pracovní zařazení apod."

Návrh na založení a vedení evidence představitelů pravice byl ve stadiu pracovního materiálu politickoorganizačního oddělení ÚV KSČ předložen k vyjádření - ÚKRK a - byru ÚKRK, - všem oddělením ÚV KSČ a - (všem oddělením) byra ÚV KSČ, - (všem) tajemníkům byra ÚV KSČ, - ÚV KSS, - předsednictvu vlády ČSSR, a - čtyřem krajským výborům KSČ. Při zpracování materiálu byly zkoumány i zkušenosti s vedením evidence „kontrarevolučních živlů" v Maďarsku.

Obsahem „Směrnice" byl určen rozsah evidence, výběr představitelů pravice, režim schvalování seznamů a přímé založení evidence v ÚV KSČ, včetně sledování pohybu a činnosti evidovaných představitelů pravice.

Cílem evidence bylo „získání a soustavné udržování přehledu, kde se představitelé pravice soustřeďují, vytvoření podmínek k izolování jejich působení na masy pracujících a mládež, zabránění jejich návratu zpět na exponovaná místa (nomenklaturní a jiné významné funkce) ve státních a hospodářských orgánech, v institucích a zařízeních politického a ideologického působení na vědomí občanů, ve společenských, kulturních a školských orgánech a organizacích, v oblasti mezinárodních a zahraničních vztahů".

Do evidence byli zařazeni:

„a) představitelé a exponenti pravicového oportunismu a revizionismu, kteří svými politickými a ideovými postoji a praktickou činností zavinili hrubé narušení ideové a organizační jednoty strany, a tím v podstatě znemožniloi straně uplatňovat vedoucí úlohu ve společnosti;

b) organizátoři protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a nátlakových akcí, kteří svou činností hrubě narušili zásady výstavbu socialismu v naší zemi, internacionální vztahy a zájmy zemí socialistického tábora;

c) nositelé pravicového oportunismu a revizionismu, kteří v oblasti ideového působení soustavně prosazovali záměry a cíle pravice."

Výběr v OV KSČ a KV KSČ prováděly zvlášť vytvořené komise v čele s vedoucími tajemníky, na úrovni ÚV KSČ, v byru ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích a v ÚV KSS výběr prováděla všechna oddělení těchto orgánů.

Návrhy dílčích seznamů byly soustředěny na politickoorganizační oddělení ÚV KSČ do konce února 1971. Krajské výbory KSČ, případně oddělení ÚV KSČ a ÚV KSS měly za úkol zabezpečit, aby všichni exponenti pravice byli uvolněni z nomenklaturních funkcí, aby byl neustálý přehled o pohybu evidovaných, aby evidované osoby nepřicházely do vyšší nebo jiné funkce, na jiné pracoviště bez nového komplexního posouzení jejich činnosti v předsednictvu KV KSČ a bez předběžné konzultace s politickoorganizačním a příslušným oddělením ÚV KSČ.

V závěru „Směrnice" je zdůrazněno, že je třeba exponentům pravice důsledným vedením evidence zabránit, aby se znovu dostali do KSČ, do orgánů státní moci a správy (na ministerstva do národních výborů, armády bezpečnosti, justice), k práci na úseku tisku, rozhlasu, televize, k pedagogické práci ve školství, k vědecké práci v oblasti společenských věd, do aparátu společenských organizací, do vyšších funkcí v organizacích Národní fronty (včetně druhých politických stran). V evidenci vedení „pravičáci" nemohli pracovat v diplomatických službách, v mezinárodních organizacích, v podnicích zahraničního obchodu a na hospodářském úseku v nomenklaturních funkcích.

Z obsahu materiálů však vyplývá, že seznamy byly uzavřeny až v roce 1973. Během let 1971 až 1973 byly postupně k evidenci navrženy 10 504 osoby. Nakonec bylo evidováno 6 335 osob. Z předložených materiálů však nevyplývá, zda byly seznamy v následujících letech aktualizovány. V materiálech je též konstatováno, že „největším" problémem bylo uvolňování výchovných pracovníků (učitelů, docentů, asistentů, profesorů apod.) škol všech stupňů. Většina z nich byla přeřazena z vedoucích a řídících funkcí do nižších funkcí, ale nadále působili ve výchovném procesu. Jejich propuštění ze školských služeb naráželo na zákonná ustanovení. V době, kdy již neplatila mimořádná opatření, bylo jejich uvolňování možné jen tehdy, podařilo-li se je přesvědčit, aby dobrovolně odešli z oblasti školství.

Se stejnými problémy se setkávaly „řídící orgány" v oblasti justice (prokurátoři, soudci apod.). Zde byl navíc i citelný nedostatek kvalifikovaných kádrů. V řadě případů by jejich odchod nepříznivě ovlivnil chod a činnost instituce.

K tomu je třeba dodat, že zařazení osob do evidence záviselo mnohdy na agilnosti toho kterého stranického orgánu. Zřejmá libovůle dopadala s různými následky i na rodinné pří-slušníky.

Z celkového počtu navržených osob bylo 82 % bývalých členů komunistické strany (4156). Z toho 38,1 % (1583) vstoupilo do KSČ do února 1948 (do roku 1945 pak 2,3% - 96 osob) a 61,9 % (2572) až po tomto datu. Bezpartijní a příslušníci jiných politických stran tvořili 18%. Šlo převážně o organizátory, představitele a aktivní činitele KAN, K231, přípravného výboru sociálně demokratické strany a dalších „nelegálních" organizací vzniklých v roce 1968.

3. Seznam osob (představitelů KAN) doporučených k zařazení

do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice z centrálních orgánů

Lidové noviny 21. července 1992, str.11

BATTĚK Rudolf, inž. (1924), pracovník Sociologického úst. ČSAV Praha

DĚDEK Jaroslav, inž. (1938), věd: prac. VŠCHT

--------------

Seznam osob doporučených k zařazení

do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice MV KSČ (Praha)

Lidové noviny 11. srpna 1992, str.7

HOLBA Pavel (1940), výzk. pracovník, Výzk. ústav fyziky pevných látek, Praha 6

4. Večerní Praha 16. 6. 1971

 Večerní Praha 16.6.1971

 


Zpráva předsedy pro XX. sněm KAN 26.11.2011 MS Word formát Microsoft Word

 

(c) 2016 All Rights Reserved - hlavní stránka - přihlásit se - napište nám                 www.kan.cz nahoru
Právě připojeni - hostů: 29