Klub

angažovaných

nestraníků

 

Volební program

(1992)

Z dodaných předloh vytiskly OSTRAVSKE TISKÁRNY, s. p.

1.

Obecné principy

Hlavním programovým cílem KAN je nalezení cesty vedoucí ze současné všestranné krize, do které se dostala československá společnost po otřesu světovou válkou vlivem čtyřicetileté zvůle zdejšího i mezinárodního komu­nismu.

Naděje podzimu roku 1989 nemohou být splněny, dokud:

(1) demokratický řád nebude stát na odpovídajícím smýšlení rozhodné větši­ny občanstva a nebude zajištěn příslušnými institucionálními prvky a (2) nebude obnoven svobodný trh založený na vlastnickém principu, který zajistí prostředky pro všestrannou společenskou prosperitu. Nic z toho však nebude možné, dokud nebude uskutečněno (3) důsledné překonání pozůstatků komunistického panství jak ve státním a společenském systému, tak v jeho personálních představitelích.

KAN chce tlumočit a obhajovat demokratické postoje a názory vlastní vět­šině poctivých nestraníků a chce dát Lidem, kteří se nechtějí registrovat v po­litických organizacích starého centralistického stranického typu, prostor pro to, aby se sami mohli podílet na řízení státu a věcí veřejných ve všech sférách společenského a politického života a nestali se opět pouze manipulovanou ml­čící většinou, která jednou za několik let odevzdá svůj hlas ve volbách některé politické straně.

Staví se zejména proti stranickému protekcionářství při obsazování odpo­vědných pracovních míst. Zvláště pokud se taková místa uvolní při debol­ševizaci, chce KAN dát spravedlivou šanci lidem mladšího věku. Programem KAN je zajišťování teoretického vzdělávání i praktického výcviku přísluš­ných odborníků.

KAN není bezbřehým politickým hnutím, ale sdružuje lidi pravicových názo­rů, kteří zastávají důsledně demokratické principy. Otevírá svoji kandidátní listi­nu členům Konfederace politických vězňů, Republikánské unie, HOS, svazu PTP, jejichž zástupci se stali nezávislými kandidáty na listinách KAN.

KAN hledá svoje místo v pravé části politického spektra.

Svoji pravicovost odvozuje jednak z nesmiřitelného postoje ke komunismu ve všech jeho zjevných i kamuflovaných formách, jednak z přesvědčení o nadřazenosti práv jednotlivce nad požadavky abstraktních kolektivů, jako jsou třída, národ atd.

Z toho rovněž vyplývá postoj KAN ke státu jako k instituci, která slouží k zajištění práv a bezpečnosti občana, nikoli k prosazování zájmů třídních nebo národních, jak se o to snaží totalitní stát pečovatelského (paternalistického) typu, ať už jde o stát nacistický, nebo komunistický. Takové uspořádání sice zbaví po­volného obyvatele státu mnoha starostí, zároveň ho však okleští o práva lidská a občanská a o svobodu vůbec.

KAN vychází z přesvědčení, že jedině svoboda jednotlivce otevírá dveře k uplatnění všech lidských nadání a možností ve prospěch všech ostatních, včetně získání prostředků pro sociální podporu lidi méně úspěšných.

 

2.

Vyrovnání se s dědictvím minulosti

Uznání právní kontinuity československé republiky, jež je jedním ze základů současné vnitřní politiky, záměrně přehlíží skutečnost, že období 1948 až 1989 bylo obdobím totalitní diktatury. To nutně vede k neřešitelnému rozporu mezi snahou vybudovat moderní právní stát a porušováním morálních principů, podle nichž musí být odsouzena každá tyranie, tedy i tyranie komunistická.

Prvním a podmiňujícím předpokladem právního státu není pouze samotné zně­ní zákonů, nýbrž obecná důvěra občanů ve spravedlnost, právo a jeho ochranu stá­tem. Namísto budování této důvěry je lidem, kteří se necítí vinni všemi krutostmi a hmotnými i duchovními škodami, které komunismus prokazatelně napáchal, neustále předhazována jejich morální spoluvina, jako by nejednali pod nátlakem a hrozbou represí, odstupňovaných podle svého postavení a podmínek toho kterého období. Aťsi tvrdí moralisté cokoli, hrdinství není povinné.

Oficiální straničtí a státní činitelé jsou údajně nepostižitelní, protože se prý osobně ničeho nedopustili. Vyrovnání s komunismem jako celkem prý není mož­né, protože by se porušila zásada nepřípustnosti kolektivní viny. Zde však jde zjevně o falešný výklad tohoto pojmu, protože příslušnost ke kolektivu stranických špiček nebyla vlastností vrozenou a nevyhnutelnou jako např. příslušnost k národu, ale záležitostí vlastní vůle, jako sounáležitost s lupič­ským gangem. Nelze-li přesto z právního hlediska logicky mluvit o kolektivní vině, lze uvažovat plným právem o kolektivní odpovědnosti s odstupňovanou vinou individuální.

Porušování nebo zneužívání zákonů však nemůže zůstat bez adekvátního po­stihu, to musí platit v každém právním státě. Zvláště nebezpečné je setrvávání osob, které se jakkoli podílely na komunistické demontáži čs. demokracie a prá­va, v řídících státních a hospodářských funkcích. K tomu skutečně došlo a býva­lé sloupy komunistické vlády ze svých nových vysokých postů brzdí všechny snahy o důslednou a pronikavou změnu systému. To nutně podlamuje důvěru mnohých občanů v celé společenské zřízení.

Bez důsledného zúčtování s minulostí a debolševizace společnosti nelze v reálně dohledné budoucnosti dosáhnout spravedlnosti a ekonomické pro­sperity.

Snaha o nápravu křivd a debolševizaci není v programu KAN voláním po po­mstě, ale po principiální spravedlnosti a požadavek bezpodmínečně nutný pro za­bezpečení vpravdě demokratické budoucnosti, jejíž ohrožení jinak dosud trvá. KAN prosazuje důslednou a kvalifikovanou analýzu období od února 1948 včetně příprav, které k únorovému komunistickému puči vedly.

Iniciováním série legislativních požadavků zásadního charakteru chceme dosáhnout, abychom se právně distancovali od zločinné komunistické éry a navázali na právní a ústavní systém 1. republiky. Právní kontinuita s obdobím diktatury patří objektivně k prvkům krajně nebezpečným pro upevnění demo­kracie.

Zároveň požadujeme, aby bylo analyzováno dodržování úmluv a deklarací, přijatých za vlády komunistů v OSN, a to publikovaných ve Sbírce zákonů (např. Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidy a) i nepublikovaných (jako je Úmluva o boji proti diskriminaci v oblasti vzdělání) a na základě tohoto rozboru aby byla prohlášena KSČ za zločineckou organizaci a její vedoucí funkcionáři od r. 1948 za zločince a vlastizrádce, kteří ve službách mezinárodního komunistického gangu zaprodali republiku na 42 let cizí velmoci a dopustili se genocidy, vlastizrady a jiných zločinů. Považujeme za nutné postavit před soud ty, kteří prosadili zákony neodpovídající uznaným lidským právům a zneužívali politické moci a moci veřejného činitele k nastolení totalitního systému a zaručení vlastní beztrestnosti.

Žádáme spravedlivé uznání 3. protikomunistického odboje a zrušení zbytkových trestů bývalých politických vězňů. Požadujeme zrušení promlčitelnosti trest­ných činů spáchaných pod záštitou vládního a legislativního monopolu KSČ, jenž byl zákonnou překážkou zahájení trestního řízené. Je nezbytné dopraco­vat legislativní opatření k odčinění bezpráví z tohoto období.

Prosazujeme potrestání konkrétních viníků katastrofální situace, do které se naše země dostala během totalitní vlády komunistů. Především se jedná o vedoucí funkcionáře KSČ, tj. členy předsednictev a tajemníky a členy ÚV KSČ a republikových orgánů této strany, krajské a okresní tajemníky, členy vlád a jejich náměstky, vedoucí nomenklaturní pracovníky, vedoucí funkcionáře lido­správy a ÚRO, pracovníky StB včetně agentů, funkcionáře LM, prokurátory a soudce, kteří vědomě a svévolně porušovali zákony. Podrobně je tento požadavek rozveden v publikovaném návrhu zákona o debolševizaci.

Bez splněni těchto předpokladů není možno dosáhnout právního odčinění komunistických zločinů, a tudíž také obnovit jednotu práva, spravedlnosti a morálky.

 

3.

Rozvoj demokracie a jejích institucí

Stěžejní význam v ozdravění společnosti má rozvoj demokracie a tržního hos­podářství. Bez ekonomické prosperity je demokracie neustále ohrožována laci­nou sociální demagogií s neblahými důsledky, které jsou známy z mnoha zemí světa, které přijaly sovětský model tzv. socialismu. Rekonstrukce centrálně plánovaného hospodářství na tržní ekonomiku však není zásadně možná dotud, pokud nebude mít záruky v demokrat. institucích a pokud bude, ať už úmyslně, nebo ze setrvačnosti, brzděna zbytky systému totalitní moci a tzv. marx-lenin­ského myšlení, přežívajícího hlavně u současných, dřívějších i dávných členů KSČ, nejen však u nich.

Samotné dosažení hospodářské prosperity, i kdyby bylo bez demokratického vývoje možné, neznamená automatický vznik demokratické společnosti a státu. Demokracie a rozvoj svobodného tržního hospodářství se vzájemně podmiňují.

S dobou, která uběhla od parlamentních voleb, se však stává stále zřejmější, že nebyla přijata dostatečně pevná demokratická pravidla, podle kterých se mají řídit vlády, FS, národní rady i celá občanská společnost. Je neustále brzděn a zpochybňován vznik zákonů a institucí, které potřebuje demokracie ke své ochraně a sebeobraně.

V řízení státu převažuje tak snaha o kabinetní spojení vzájemně neslučitelných zájmů o zachování prvků komunistického režimu nad úsilím o ustavení pevných demokratických institucí a pravidel. Tím nabývají právní platnosti opatření špatně fungující nebo zcela nefunkční. Takzvanému „konsensu" je dávána přednost před racionálním hledáním nejlepšího možného řešení nebo dobrého kompromisu.

Špatným příkladem dosavadní nedemokratické praxe je projednávání ústavních dokumentů, kde byla na jedné straně od samého začátku ignorována role FS, na druhé straně uděleny ad hoc pravomoci národním radám. Nedemokratická klau­zule o majorizaci tak zablokovala všechna přijatelná znění potřebných ústavních zákonů. Demokratická pravidla musí být dobře promyšlena, jejich vzorce není potřeba objevovat, ale adaptovat z vyspělých demokracií. Musí pak platit bez vý­jimky vždycky, je zcela nepřípustné upravovat je podle momentální potřeby, jak ji prosazují vlivní jedinci. To vede ke vzniku autoritativní oligarchie, v politolo­gickém slangu „demokratury". Jsme přesvědčeni, že demokratický systém musí být založen na důsledném dodržování demokratických a institucionálně kontro­lovaných pravidel a zásad, a nikoli na úloze jakékoli osobní autority.

KAN chápe demokracii jako vládu s institucemi hledajícími a nalézajícími opti­mální cesty spravování státu. Demokracie není prostředkem k uplatnění autori­tářství a ješitnosti, čachrování s ministerskými křesly a výnosnými posty, hledá­ním třetích cest, které nikam nevedou a mají vyhovět, obrazně řečeno, zlodějům i okradeným, není ani fórem pro prosazení spasitelských vizí.

Celá dosavadní zkušenost ukazuje škodlivost kabinetní politiky kulatých stolů, pravolevých koalicí ve vládě a tím daných rozporů mezi vládou a parlamenty atd. Programem KAN je prosazování důsledně demokratického uspořádání s účel­ně dělenými pravomocemi a povinnostmi, založeného na primární úloze přímo voleného parlamentu s vyváženou rolí prezidenta, vlád a soudů. Pokud by bylo účelné zvýšení pravomocí prezidentových, musela by být prováděna jeho přímá volba.

KAN bude prosazovat, aby práva jednotlivých složek legislativní, výkonné i kontrolní moci ve státě nebyla oslabována a porušována, aby však také nebyla překračována.

KAN bude prosazovat, aby parlamentní práce mohla být veřejně kontrolo­vána, zvláště aby byla známa stanoviska jednotlivých poslanců při projedná­vání otázek zásadního významu. Jen tak může být dosaženo potřebné důvěry v zastupitelskou demokracii.

Princip parlamentní demokracie a požadavek pluralitní společnosti vyžadují zdůraznění úlohy politických stran, protože plnění volebních programů může být očekáváno a kontrolováno jen tehdy, pokud jsou jasně a jednoznačně formulová­ny a pokud zůstávají cíle jednotlivých stran dostatečně stabilní.

KAN jako politický klub odmítá svoji přeměnu v politickou stranu, to se však týká jen jeho vnitřní demokracie. Přijatý program je pro všechny členy zvolené do zastupitelstev všech stupňů závazný.

KAN bude požadovat, aby byla právně zakotvena nepřípustnost toho, aby jedna a táž osoba vykonávala současně poslaneckou funkci a úřad ministra, náměstka ministra atd., tj. aby byla důsledně oddělena moc legislativní a výkonná.

V práci zastupitelských sborů bude KAN prosazovat striktní dodržování jedna­cího řádu a odmítat tvorbu pravidel zaměřených pouze k dosažení jednotlivých dílčích cílů.

KAN bude rovněž prosazovat změnu dosavadního pojetí předsednictva parla­mentu, jež je přejato od zdejší i sovětské komunistické moci.

KAN rovněž navrhne vypracování principů občanského referenda v roz­sahu od celostátního do místního k přijetí rozhodnutí, týkajících se ekologie, dopravy a dalších otázek, u kterých je možno více rovnocenných řešení. Zároveň navrhuje mechanismus soudní kontroly a peněžní kauce, zamezující možnost zneužití referenda nebo poškození zájmu vyšších celků.

 

4.

Občan, společnost a právní základ státu

KAN se chce podílet na vybudování občanské společnosti založené na demokratických základech.

Hlásíme se k odkazu západní křesťanské civilizace, což ovšem neznamená, že bychom prosazovali jakékoli náboženské zaměření politiky. Chceme tím však zdůraznit, že naše země k této oblasti patří již přes tisíc let a podílela se význam­nou měrou na jejím vývoji.

Chceme navázat na humanistické a demokratické tradice první republiky a pokračovat v nich ve smyslu principů a zkušeností západních demokracií, jejichž vývoj v tomto směru nebyl přerušen.

Prostředím, které umožňuje svobodu a uspokojení zásadních potřeb občanů a jimi vytvářené demokratické společnosti, je právní stát.

Idea právního státu však není laciným heslem, které marxisticky vyškolení pseudoodborníci vykládají tak, že každá podrobnost je řízena speciálním záko­nem nebo nařízením. Tento formalistický přístup stojí na principech marxistické­ho právního pozitivismu, pruského imperialismu minulého století nebo rakouské byrokratické monarchie.

KAN se bude zasazovat o pojetí právního státu, charakterizovaného především důvěrou občana v právo. Toho je možno dosáhnout,jenom tak, že bude beze zbytku opuštěn dosavadní koncept opírající se o sovětský totalitní vzor a bude navázáno na československou tradici, která ve shodě s nynějším evropským standardem přibližovala celý právní systém co nejvíce základům přirozeného práva, spravedlnosti a mravnosti.

Připojujeme se k zásadě, podle které občanovi má být dovoleno vše, co není výslovně zakázáno. Státu pak přiděleny zákonné pravomoci, které musí být důsledně uplatňovány, a pro které musí mít stát dostatečné prostředky i instituce. Tyto pravomoci jsou státu delegovány občany tak, aby zaručovaly jejich bezpečí a osobní svobodu, jakož i striktní dodržování právního řádu. Pravomoc státu však nesmí být v žádném případě ani směru překračována.

KAN se chce aktivně podílet na zvyšování právního vědomí občanů. .Jsme přesvědčeni, že znalost zákona je jedním z předpokladů svobody každého jednotlivce a úspěšného fungování demokracie. KAN požaduje, aby zákony byly formulovány jednoznačným a srozumitelným způsobem.

5.

Úloha státu, státní správa
a požadavky na její úředníky

KAN se bude zasazovat o právně přesné vymezení a zabezpečení úloh státu ve svobodné společnosti. Stát musí preferovat zájmy a práva jedince. Musí být překonáno nadřazení kolektivu, třídy nebo národa nad svobodným občanem jakožto základ vedoucí ke státní totalitě.

Moderní stát se neobejde bez demokraticky cítících pracovníků státní adminis­trativy. Náš problém spočívá v tom, že po listopadu 1989 byl převzat starý aparát i pravidla, jimiž se řídil.

KAN vidí východisko v rozsáhlé decentralizaci systému, v němž musí hlav­a centrální složku správy tvořit obec. Veškerá ostatní správní nadstavba musí být budována zdola, a nikoli naopak.

K požadavkům KAN patří také podstatné omezení státních úřadů, přetrvávají­cích z doby pojetí státu - totalitního pečovatele. Znamená to zachování jen nezbytných funkcí pro zabezpečení všech práv, vnější i vnitřní bezpečnosti jed­notlivce i institucí, k umožnění svobodného trhu, volné konkurence atd.

K tomu stát potřebuje dostatečné a bezchybně fungující instituce a očištění aparátu od služebníků komunistické diktatury.

Pro uskutečnění uvedených zásad budeme požadovat zmenšování počtu ministerstev a jejich aparátu, zvýšení úlohy volených místních zastupitelstev, tj. decentralizaci moci a její odnětí nedemokraticky smýšlejícím byrokra­tům.

Budeme prosazovat zavedení permanentního systému kontroly účelnosti celého systému státní úřední správy. Parlamenty a zastupitelstva musí prověřovat podněty a stížnosti občanů na funkčnost á užitečnost úřadů. Bude potřeba tímto způsobem přehodnotit účelnost institucí, jejich pravo­moci a přiměřenost jejich personálních a technických prostředků.

Podobně jako státní úřady musí být po přijetí zákonných opatření očištěny rovněž další instituce, podniky, školy, zdravotnická zařízení, zemědělské podniky atd., jejichž vedoucí pracovníci musí splňovat kriteria vylučující, že zneužijí svých pravomocí.

Výběr pracovníků bývalé nomenklatury se nedál v přirozené soutěži podle jejich konkrétních znalostí a odborných schopností, nýbrž na základě stranické politiky z lidí nepevných morálních zásad. V současné realitě se ukazuje, že se tito lidé nejsou schopni zbavit způsobu myšlení, který jim byl vštípen ve večer­ních univerzitách marx-leninismu a podobně. K dispozici je dosti odborně zdat­ných lidí z řad nestraníků i členů demokratických stran a hnutí, kteří je mohou nahradit.

KAN bude proto požadovat zavedení výběru vedoucích pracovníků s krité­riem bezúhonnosti a soustavnou odbornou kontrolu jejich práce. Tento po­žadavek na důslednou výměnu vedoucích pracovníků není veden abstraktním antikomunismem, tím méně osobní záští, ale snahou po dosažení potřebné konstruktivnosti v řádící práci.

 

6.

Státoprávní uspořádání

Úhelnými kameny společného československého státu, pokud má být zachován, musí být rovnoprávnost obou majoritních národů s respektováním práv ostatních národnostních menšin. Takovou rovnoprávnost lze založit pouze na striktním dodržování rovných práv občanských.

KAN se bude stavět proti zneužívání početní minority Slováků vedoucímu v konečných důsledcích k faktickému znerovnoprávnění Čechů a národnostních menšin, jež je tendencí některých vlivných politických sil na Slovensku.

KAN je přesvědčen, že otázka státoprávního uspořádání a vztah mezi národy žijícími v Československu nesmí být předmětem jakýchkoli politických čachrů, nýbrž vyjádřením skutečné vůle občanstva. Budeme proto iniciátory objektiv­ního rozboru výhod a nevýhod té které možnosti uspořádání státu a jeho zveřejnění. Po hluboké všeobecné diskusi budeme požadovat uspořádání referenda o této otázce.

KAN obhajuje jednoznačně názor, že ideální pro naše podmínky je uni­tárně řízený stát, ovšem s racionálně stanovenými lokálními samosprávami s odpovídajícími nižšími pravomocemi. Vnitřní uspořádání v našem státě má být podle názoru KAN založeno na co nejširší samosprávě měst a obcí. Na těchto základech by měla pak být budována samospráva větších přirozených územních celků až po jednotlivé republiky nebo země.

Uvedené uspořádání je bezesporu nejekonomičtější, nejfunkčnější a odpovídá celoevropskému integračnímu trendu. KAN však bude v každém případě plně re­spektovat v referendu vyjádřenou vůli všech občanů.

KAN jako politický klub působící v celém Československu bude svojí činnos­tí usilovat o to, aby bylo dosaženo dobrovolné občanské jednoty Čechů, Slováků a menšinových národů, to znamená vytvoření tak řečeného „politického národa".

Podle našeho názoru jedině respektování uvedených principů zamezí pro budoucnost neustálým nacionalistickým třenicím, nekonečným tahanicím o kom­petence, politickému a ekonomickému vydírání a nakonec stejně nevyhnutelnému rozpadu dvounárodnostní federace se všemi důsledky. Plnoprávným členem Evropských společenství, o což tak usilujeme, se nejspíše staneme jako jednotný stát.

Prosazujeme zásadu nadřazenosti občanských práv nad právy národními. Prosazujeme osobní seberealizaci, stavíme se proti rozplynutí osobnosti v abstraktním kolektivu národa stejně jako v kolektivu marxisticky pojaté třídy.

Zdůrazňování pojmu národa ztěžuje racionální řízení státu. Kdo je občanem, je určeno právním systémem, pojem národa je abstrakcí s výkladem, jaký se právě hodí. Podle této zásady je také potřeba zrovnoprávnit občany menši­nových národů.

 

7.

Vztah ke krajanům v zahraničí

Z hlediska Čechů a Slováků žijících v zahraničí jde samozřejmě především o základní postoj ke krajanům a emigrantům vůbec. To, co se dosud v tomto směru událo, je zcela neuspokojivé, ne-li ostudné a pro obě strany škodlivé.

Součástí politického programu KAN je proto všestranná podpora vztahu ke krajanům a emigrantům, cílevědomé rozvíjení těchto vztahů, podpora krajanské činnosti a využívání všech v zahraničí vybudovaných osobních, poli­tických, hospodářských a kulturních kontaktů ve prospěch domácího vývoje.

Bude proto potřeba vyřešit řadu právních otázek včetně těch, které vznikly až po převratu 1989.

V západních státech žijí tři skupiny krajanů:

1. druhá až třetí generace krajanů českého původu,

2. členové postkomunistické emigrace, kteří získali již jiné občanství a kteří chtějí získat zpět čs. občanství,

3. skupina lidí, kteří i v zahraničí zůstali čs. občany a o jiné občanství neusilují.

Ve prospěch 2. skupiny je pro KAN úkolem podpořit mezinárodní úsilí o uznání dvojího občanství pro emigranty, kteří se museli vzdát československého občanství a získali občanství jiné. U velké části 2. a 3. skupiny půjde o nápravu křivd minulého režimu, nikoli však, jak je to děláno dosud, kdy v praxi platí starý duch obecného komunistického odsudku emigrace, která byla kriminalizována.

KAN bude v tomto směru prosazovat celou řadu opatření, jmenovitě co nejšíře pojatou rehabilitaci přímo ze zákona, nikoli na základě žádosti postižených, zrušení soudních rozsudků a vrácení zabaveného majetku či náhradu za něj, uznání zásluh krajanů v třetím odboji a jejich odškodnění, řešení důchodových a daňových otázek, uznání na přednostní právo soukro­mého podnikání ve vlasti bez spojení s trvalým pobytem, uznání práva na zís­kání půdy a nemovitostí bez dodatkových podmínek, navrácení volebního práva a ostatních práv zcela rovných s právy ostatních čs. občanů (devizové a pasové předpisy, občanské průkazy, nemocenské a důchodové pojištění, převody majetku ze zahraničí atd.).

Potřebné prostředky je nutno získat majetkovým vyrovnáním s promi­nenty komunistického režimu, kteří se majetku exulantů zmocnili za podmí­nek, které jim ho umožnily získat prakticky zdarma. Podle zákona není mož­né, aby si zloděj ponechal odcizený majetek a jeho zákonitý majitel nebyl odpo­vídající měrou alespoň odškodněn.

Jmenovitou pozornost věnuje program KAN krajanům, kteří se již vrátili nebo hodlají ze zahraničí vrátit.

Je potřeba přestat s veškerou jejich diskriminací a poskytnout jim zcela konkrétní pomoc v právních i hospodářských věcech. Pro podporu jejich návratu požaduje KAN ustavení parlamentního výboru a pověření některé státní instituce, popřípadě zřízení repatriačního úřadu.

Je nutno vědět, že, zvláště pokud jde o důchodce, nejde vždycky o lidi zvláště bohaté a že se namnoze vracejí potomci Čechů a Slováků, usazení např. na Ukrajině.

 

8.

Zahraniční politika

Přes veškerou snahu dr. E. Beneše v roli ministra zahraničí nebo prezidenta republiky se nepodařilo Československo uchránit od série osudových katastrof. Tato zkušenost velmi ztěžuje koncepci zahraniční politiky. Vyplývá však jasný závěr, že správná zahraniční politika v našem geohistorickém prostoru musí být formována velmi plasticky a bez veškerých dogmat, zvláště bez bezpodmínečné slepé důvěry.

Dosavadní zahraniční politika je romanticky pojatým sněním amatérů z kotel­ny o Evropě. Zvláště po ekonomické stránce není schopna překonat provázanost s nynějším SNS eventuálně Ruskou federací, což potvrzuje čerstvě podepsaná smlouva. To je sice z krátkodobého hlediska možná víceméně úspěšné, ale je to určitě brzdou budoucího zlepšení.

Z pragmatického pohledu, hlavně však podle našeho místa v Evropě se je­ví jako nejprospěšnější orientace na státy s pevně ustálenou demokratickou organizací a jen podmíněné a pozorně kontrolované vztahy se státy postkomu­nistickými a zeměmi rozvojovými. Speciálním případem jsou země střední Evro­py, kde je potřeba integračního úsilí zaměřeného jak na státy s tradiční demokra­cií, tak na Polsko a Maďarsko.

Zvlášť důležitý je v současné Evropě, a to pravděpodobně na velmi dlouhé období, náš vztah k Německu. Zde není místo k oživování nahromaděných špatných zkušeností, ale ani uhýbáni neoprávněným požadavkům, snažícím se o revizi mezinárodních rozhodnutí po II. světové válce. KAN je proti všem nedomyšleným morálním soudům, které podporují revanšismus v Německu.

KAN stojí pevně za názorem, že s SRN je potřebí zachovávat korektní přátelské styky, že však důraz je nutno klást právě na zmíněnou korektnost, což platí oboustranně.

Dalšími zásadami, za kterými KAN stojí jsou:

  1. (a)Kritériem pro navazování jakýchkoli mezinárodních styků Českosloven­ska nechť je orientace na dodržování lidských práv a demokracii v přísluš­ných státech.
  2. (b)Přirozenými partnery Československa jsou především středoevropské státy, s nimiž je potřeba naši politiku koordinovat. KAN se při tom zaměří především na pravicové politické strany.
  3. (c)Zahraniční i vnitřní politiku je třeba podřídit požadavku budoucího vstupu do Evropských společenství.
  4. (d)Je potřeba řídit se zásadou, že bezpečnost našich hranic a státní suvereni­tu může zabezpečit především interes silných zahraničních partnerů na čs. hospodářství, daný jejich majetkovou účastí.
  5. (e)Důvěryhodnost naší zahraniční politiky musí být posílena očistou sboru od bývalých představitelů komunismu.

 

9.

Vnější a vnitřní bezpečnost státu a občana

Obrana

KAN je přesvědčen, že nejlepším garantem míru a svobody v Evropě zůstává i nadále Severoatlantický pakt, a bude proto podporovat co nejužší spolupráci s tímto společenstvím s perspektivou budoucího vstupu Československa do této organizace.

Pokud jde o vlastní armádu, budeme prosazovat zásadu jejího personální­ho i technického vybavení na úrovni nezbytné pro obranu. Předpokládá to postupnou profesionalizaci armády a nahrazení povinné vojenské služby službou dobrovolnou.

Armáda je dosud řízena starými komunistickými kádry, jsou naopak šikanová­ni a propouštěni důstojníci demokratického smýšlení.

KAN bude prosazovat důslednou očistu důstojnického sboru od osob, vyškolených pro potřeby dřívějšího sovětského imperialismu a ochranu komunistické diktatury. Zde bude zjevně potřeba iniciovat speciální verzi zákona, který by tento neúnosný a nebezpečný stav co nejdříve změnil. Jako zvláště účelné se jeví celkové omlazení důstojnického sboru s povinnou hranicí odchodu do důchodu v 45 letech a metodická pomoc NATO při vyškolení nových důstojníků.

Vliv politických stran na armádu není kromě parlamentního působení přípustný. Armáda se nesmí vymknout parlamentní kontrole. Armáda si musí uvědomit svoji odpovědnost za posilování státoprávního vědomí svých příslušníků, s tím také souvisí odstranění její občanské izolace.

KAN bude prosazovat, aby řízení ministerstva národní obrany bylo co nejdříve svěřeno osobě bez komunistické minulosti a na příslušné odborné úrovni, která by splňovala perspektivy uvedené výše.

Bezpečnost

KAN je přesvědčen, že současný tristní stav v ochraně občana před zločinem je zaviněn v první řadě tím, že nebyla provedena personální očista ministers­tev vnitra (zejména ministerstev národních) a jim podléhajících složek. Důsled­ná realizace této očisty, ministry počínaje, je nezbytnou podmínkou pro nápravu. Prvním předpokladem je změna poloprávního statutu občanských ko­misí na stav daný příslušným zákonem, který je potřeba vypracovat a přijmout.

Není možno, abychom se spokojili se stavem, kdy nebyly vyvozeny důsled­ky z alespoň částečného rozkrytí sítě StB a KGB a provedena analýza jejich možné rozvratné činnosti v současnosti. Jsme přesvědčeni, že kompletní zveřejnění seznamu těchto organizací a jejich agentů by takovou rozvratnou činnost, jež podle všech známek opravdu existuje, znemožnilo, a budeme zveřejnění požadovat.

Je nutné vycházet ze zkušeností první republiky a zkušeností vyspělých zemí a vybudovat federální, republikové i lokální policejní složky na potřebné perso­nální i technické úrovni. K tomuto účelu je potřeba nalézt v rozpočtech dostateč­né finanční prostředky. Škody, které vznikají kriminální činností, kterou nelze z „úsporných" důvodů zvládat, totiž již dnes možná přesahují „ušetřenou" finanční částku.

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat prudce se zvyšující kriminální činnosti recidivistů a delikventů organizovaných do tlup. Zde navrhujeme, aby bylo zpřísněno trestní právo tak, aby bylo dosaženo potřebné prevence. Rovněž je potřeba uvažovat o obnově domovského práva, ovšem tak, aby bylo v souladu s humánními zásadami Listiny lidských práv.

V neposlední řadě není možné opomenout hospodářskou trestní činnost nejrůznějších mafií, nejčastěji vyrostlých na poli, které u nás zanechalo absolutní státní vlastnictví všech prostředků, přičemž komunistická strana vlastnila celý stát.

Některé z těchto deliktů jsou právně postižitelné, u většiny z nich je využíváno nedostatků v zákonech jen málo upravených z doby, kdy sloužily vládě jedné strany.

Jediným prostředkem proti mafiánství se jeví důkladný objektivní rozbor sou­časného stavu a přijetí odpovídajících zákonných opatření. Do tohoto komplexu je potřeba zahrnout opatření proti daňovým únikům, zejména praní špinavých peněz.

 

10.

Ekonomika

   Komunismus byl překonán jako nelidský systém totalitní diktatury. Zkušenos­ti mnoha států však ukazují, že ani demokratické vlády nezaručují trvalou prosperitu, pokud vládnou socialisté. Důvodem je to, že socialisté podle své ideo­logie zavádějí plánované centrální řízení, které není schopno zajistit takovou prosperitu jako svobodné podnikání.

Moderní státy se však přitom nezříkají pečlivě odstupňované možnosti makro­ekonomických regulativ. KAN vychází z toho, že prioritním předpokladem pro překonání všestranné krize, ve které jsme se octli, je, vedle vybudování pevné a institucionálně zabezpečené demokracie, vyřešení ekonomických problémů.

KAN při úvahách o ekonomickém programu vychází:

l.) ze zkušeností vyspělé­ho světa, které potvrzují, že zatím jediným úspěšným hospodářským systémem je tržní hospodářství, založené na soukromém vlastnictví a svobodném soukro­mém podnikání v tvrdém konkurenčním prostředí,

2.) z toho, že zde takový systém již existoval a že je nyní potřeba zbavit se pozůstatků centrálního volunta-ristického řízení ekonomiky a ukázat na nemož­nost východiska na. tzv. „třetí cesty".

KAN upozorňuje: na nebezpečí nejasného, a tedy zavádějícího slučování pojmů „trh" a „sociální". Podle německého nebo rakouského křesťansko-sociálního pojetí znamená sociální zaměření trhu přerozdělování asi 40 % hrubého národní­ho produktu státní správou. Patří sem též společenský korporativismus, což je zhruba naše tripartita. Pro čs. podmínky je však nutno vzít v úvahu, že jednak ne­ní zatím ničeho příliš k rozdělování, jde především o tvorbu zdrojů, hlavně však to, že je potřeba překonat neblahou minulost, k jejímuž návratu by mohlo dojít spontánním i zlovolným posouváním západoevropského pojetí sociální úlohy trhu do jiných rovin a smyslů slova.

KAN je však při tom zastáncem účinné sociální politiky, která je programově objasněna v samostatném odstavci. Aby se mohly shromáždit dostatečné pro­středky pro sociální opatření, je nutný hospodářský prospěch. Sociální problémy není však možno řešit např. vytvářením neefektivních pracovních příležitostí, „přerozdělováním zisku" nerentabilním podnikům pro to, aby byla zachována umělá přezaměstnanost atd. Všechny podobné kroky vedou ke vzniku totalitního státu, což bylo prokázáno nejen teoreticky, ale v celosvětové skutečnosti pohříchu i prakticky.

Monopolní výroba, v níž má dosud stát nesmírnou majetkovou převahu, a monopolní velkoobchod, které dosud náš trh bezkonkurenčně ovládají, jsou stále ještě baštami přežívajícího ekonomického systému vybudovaného komu­nisty. Tyto monopoly ,jsou dosud ovládány starými nomenklaturními kádry, které se snaží udržet svou ekonomickou moc např. vytvářením různých akciových společností na hranici zákona. Hrozí nebezpečí, že by takovou ekonomickou moc mohli podle svých marxistických teorií v příhodném okamžiku proměnit opět v moc politickou.

KAN podporuje federální vládou vypracovaný původní scénář transfor­mace státního hospodářství na ekonomiku tržní, založenou na soukromém vlastnictví a svobodné hospodářské soutěži. Zejména se stavíme proti zpo­malování a „změkčování" reformy, které pod maskou sociální demagogie je ve skutečnosti zaměřeno na zachování neefektivního centrálního řízení eko­nomiky. To, aby se ekonomická transformace dála podle stejných pravidel a podle stejného scénáře v českých zemích i na Slovensku, považujeme nejen za nezbytné pro hospodářství, ale především za podmínku udržení společ­ného státu.

KAN bude prosazovat urychlení privatizace s požadavkem doložení půvo­du podnikatelského kapitálu a progresívním zdaněním kapitálu bez jasně prokazatelného původu, skoncování s legislativou, která přejímá marxistický pohled na podnikání a soukromý majetek jakožto nežádoucí jevy, širší přístup zahraničního kapitálu.

Podle názoru KAN nebyla dosud věnována ani minimálně dostačující pozornost a podpora rozvoji malého a středního soukromého podnikání. Na tomto poli bude KAN těsně spolupracovat se všemi politickými subjekty, zastávajícími se práv a potřeb této podnikatelské kategorie.

Budeme např. navrhovat snížení daní, jestliže část zisku podnikatel věnu­je modernizaci podniku, rovněž daňové úlevy při vzniku takových podniků, které zaplní svým konkurenčním působením doposud plně nepokrytý prostor podnikání.

KAN přitom vychází z poznatku, že úspěšné podnikání při percentuálně nižších daních přináší vyšší zisky nejen podnikům, ale i do státního rozpočtu přichází absolutně více peněz než při omezených možnostech podnikání při vysokých daních.

Zdůrazňujeme, že při zachování základních protiinflačních opatření již přišel čas pro selektivní podporu podniků a podnikatelů.

KAN bude prosazovat usnadnění vstupu zahraničního kapitálu do ČSFR podle mezinárodního standardu ekonomicky vyspělých zemí, zejména Evropských společenství. V tomto směru je potřeba odbourat nepřiměřené administrativní bariéry a v návaznosti na celkovou vnitřní politiku docílit potřebné zvýšení důvěry tak, aby byly získány nezbytné zahraniční investice.

KAN znovu zdůrazňuje, že dokud bude v podnicích převládat státní majetkový účastek, je stát zodpovědný za optimální ekonomické chování těchto podniků. Aby byl pojištěn úspěch makroekonomických opatření a nástrojů, musí být pro to dobře připravena podniková sféra. To se dosud nestalo, ale je potřeba zjednat ná­pravu alespoň tam, kde je to možné.

Za tímto účelem bude potřeba:

1.)      provést nový výběr vedoucích pracovníků,

2.)      zamezit, aby ředitelé byli zároveň předsedy správních rad,

3.)      zrevidovat manipulovaná konkursní řízení na manažerská místa a najít odborně nejlépe vyhovující osobnosti, čehož může být dosaženo s metodickou i expertní pomocí zahraničních specialistů,

4.)      je rovněž potřeba zamezit, aby podřízení ředitelé akciových společností (náměstci) byli současně členy správní rady,

5.)      aby bylo postižitelné dnes velmi těžko kontrolovatelné rozkrádání státního majetku, budeme požadovat, aby bylo zákonem nařízeno povinné uchovávání všech dokladů pro daňovou kontrolu do roku 2010 a postihovány veškeré daňové machinace,

6.)      požadujeme také uzákonění možnosti kontroly do roku 2010 všech likvi­dovaných podniků, zvláště tam, kde likvidátorem byl zaměstnanec tohoto podni­ku,

7.)      ve výrobních podnicích s převažujícím státním majetkovým podílem prosazujeme nesmlouvavý požadavek prosperity k zamezení možné manažerské sabotáže, vyloučení střetu zájmů podnikatelských a veřejněsprávních. Podle vý­sledků kontrol vypsání nových konkursů s umožněním účasti našich odborníků dlících v zahraničí, tzn. vytvoření konkurenčního prostředí i na trhu práce.

Obavy z „výprodeje národního bohatství" považujeme nejen za neopodstatně­né, ale též za zcela nereálné. Hospodářství, vedené v rámci jediného národa je představou, která je stejně zastaralá jako idea etnicky národního státu. Je obecně známo, že komunistický stát žil bezohledně na úkor budoucnosti. Můžeme tedy mluvit o mnohabiliónovém dluhu spiš než o „národním bohatství". Zahraniční majetková účast je také alespoň do jisté míry impulsem, aby byla.garantována bezpečnost Československa v evropském prostoru.

 

11.

Sociální politika

Pravicová orientace KAN neznamená, že naše hnutí je zaměřeno na obhajobu zájmů nejbohatších vrstev společnosti a nedbá československých sociálních a humanitních tradicí.

Sociální projekce KAN je však prostoupena aktivním antikomunismem. Místo všeobecného blahobytu, který komunisté slibovali, zanechali po své čtyřicetileté vládě po sobě všeobecnou devastaci, zchudlé jedince ve zbídačené společnosti, hlubokou občanskou nerovnost a rozvrácené morální hodnoty, v případě sociál­ních otázek potom zcela iracionální víru v tzv. sociální jistoty. Tyto jistoty však byly jen jistotami otroků, tj. zárukou zabezpečení o málo víc než minimálního, a to jen pokud byli nesvobodní lidé poslušni mocipánů. Je ovšem otázkou, do jaké doby by vlastně vystačily základní zdroje těchto tzv. jistot, postup ke konečnému krachu nebyl díky bohu dokončen, ale nebezpečně se zrychloval.

Sociální programy KAN předpokládají především dosažení ekonomické pro­sperity, hodné přelomu druhého tisíciletí. Sociální (společenské) a ekonomické procesy jsou úzce propojeny, jsou dvěma stránkami téhož lidského bytí: ekono­miku vytvářejí lidé, přičemž mezi nimi vznikají mnohostranné sociální vztahy na různých úrovních, bez efektivní ekonomiky nelze mírnit chudobu a aktuální tíseň, které plynou z přirozené a nevyhnutelné různosti lidí a podmínek.

O zmírňování problémů, spojených s chudobou, nemocí apod. se ve vyspělých zemích usiluje jak soukromou dobročinností jednotlivců či různých organizací (církví, různých nadací atd.), tak i státní sociální politikou.

KAN považuje za základní rovinu státní sociální politiky politiku ekonomic­kou. Proto bude mít KAN na mysli vždy všechny základní skupiny - činitele i adresáty - ekonomické i sociálně výpomocné sféry: zaměstnance, podnikatele, obce a stát.

V této souvislosti bude KAN podporovat nápravu v reprezentativnosti partnerů tripartitních jednání. Ke zdaru těchto jednáni je bezpodmínečně nutné, aby odborové organizace zastupující zaměstnance měly skutečně demokratický mandát, zaměstnavatele aby reprezentovali řádně zvolení zástupci soukromých podnikatelů a vlastnických družstev, a ne dosavadní zástupci státních podniků. Konečně žádáme, aby stát zastupovali zastánci svobodného tržního hospodářství, tj. ti, kteří chtějí dovést transformaci ekonomiky ke zdárnému konci.

Každý by si měl uvědomit holou pravdu, že za naši současnou relativní nouzi nenese odpovědnost hospodářská rekonstrukce, ale debakl centrálně plánovaného hospodářství. Zdroje není kromě půjčky možno získat inflačními penězi nebo přerozdělováním nedostatku, ale toliko vytvářením tržních hodnot.

Zaměstnanost se nemůže rozvíjet bez rozvoje podnikavosti, podnikatelé nemohou mít náležité zisky bez tvořivé a spolehlivé pracovní síly, tedy i pra­covní síly slušně placené. Prosperita zaměstnavatelů i zaměstnanců je zalo­žena na jejich vztazích. I když je někdy konkrétní problémy stavějí proti sobě, jak je tomu např. při propouštění zaměstnanců, základní metodou řešení rozporů je jednání, základ. jednáním jsou pak jednání o uzavírání kolektivních smluv.

Bohatství lidí i státu se odvozuje mezi jiným od bohatství podnikatelů, a to nemůže vznikat v depresivních či krizových makroekonomických poměrech. O vyvážené a podnikovou sféru dynamizující makroekonomické podmínky vnitro- i mezistátní se musí starat stát. Nesmí přitom podlehnout zhoubnému omylu přímého direktivismu a takového přerozdělování zdrojů, které berou schopným a dávají neschopným.

Základní odpovědností státu v ekonomice je úsilí o vyvážený státní rozpočet a vhodné uplatňování měnové, daňové, úvěrové a celní politiky i politiky legisla­tivní. Těmito aktivitami udržená makroekonomická rovnováha zabezpečuje roz­voj konkurenceschopného podnikání a rozvoj tržních a konkurenčních struktur.

KAN vychází z toho, že svobodné podnikání je hlavním zdrojem blahobytu, rozvoj pracovních příležitostí v to počítaje. Současně víme, že celek je něco jiného než pouhá suma jeho částí. Národní hospodářství ve svém celku není tedy pouhou sumou výsledků jeho jednotlivých složek. Z toho plyne odpovědnost státu za ekonomickou politiku. Vzájemná odpovědnost jedince a celku je také pilířem veškeré sociální politiky.

Základní odpovědností státu v sociální politice je usilování o humánní sociální zákonodárství, tedy aby nezaviněně chudí, slabí, různě postižení a staří mohli sluš­ně žít, aniž by to silné, schopné, tvořivé a podnikavé zbavovalo iniciativy.

Všude, kde to bude možné, by pomoc postiženým měla být zaměřena na mobi­lizaci jejich vlastních sil soustředěných na překonání těžkostí. V takových přípa­dech bude KAN před politikou finančních podpor preferovat opatření k efektivní informovanosti o trhu práce a podnikatelských možností, opatření směřujících ke zvýšení mobility obyvatelstva (stěhování za prací či podnikáním) a k vytváře­ní pracovních příležitostí.

Program KAN rozlišuje dvě větve sociální politiky:

1. Větev n e v r a t n é pomoci, kde z důvodů legislativně dobře vymezené tzv. sociální potřebnosti, tj. zabezpečení existenčního minima, se poskytují sociální dávky. Sociální pomoci by se mělo dostávat

  • lidem s nízkými příjmy (KAN zastává názor, že lepší je tzv. negativní daň než minimální mzda, která snižuje počet nekvalifikovaných pracovních míst)
  • nezaměstnaným,
  • ženám v těhotenství a mateřství,
  • začínajícím mladým lidem,
  • nemocným, po úraze, bezmocným,
  • potřebným v domovech důchodců,
  • výpomoc při úmrtí v rodin,
  • důchodcům podle stupně inflace.

   KAN se chce speciálně zasadit o to, aby příslušností k špičkové komunis­tické nomenklatuře neoprávněně získané  vysoké důchody byly upraveny na spravedlivou výši, a naopak byly zvýšeny důchody těch, kteří pro svoje antikomunistické postoje neměli možnost solidních platů a mezd (političtí vězňové atd.)

2. Větev ekonomicky n á v r a t n o u, nebo částečně návratnou. Finanční podpora státu nebo obce, nabídka pracovní příležitosti je koncipována tak, aby neumožňovala spekulativní zneužívání, neboť je vázána na předem sta­novené podmínky efektivity. Je to např. zkrácená zákonná lhůta podpory v nezaměstnanosti, přičemž další podpora je podmíněna účastí na veřejně prospěšných pracích bez ohledu na kvalifikaci. Pracovní doba by byla přitom stanovena tak, aby nezaměstnanému poskytla čas na hledání sobě přiměřené práce.

     KAN se bude zasazovat o podstatné rozšiřování kvalifikačních možností, současně ale také o to, aby se kvalifikací lidé vyčlenili z oblasti sociální péče. KAN bude usilovat o vytváření předpokladů v pojišťovacích možnostech, po­skytujících pojištění proti případné nezaměstnanosti, které by bylo povinné pro ty, kterým již bylo ze strany státu jednou pomoženo, např. umožněním rekvalifikace.

     KAN bude rovněž usilovat o to, aby ti, kteří se přihlásí během zaměstnání či skomírajícího podnikání k doplňkovému studiu či rekvalifikaci, si mohli náklady na toto studium alespoň částečně odečíst při daňovém přiznání.

Vedle zdokonalení činnosti úřadů práce bude KAN podporovat i vznik sou­kromých zaměstnaneckých a rekvalifikačních společností po vzoru např. SRN. Tyto společnosti zaměstnávají nezaměstnané ve spolupráci s obcemi, případně i za finanční účasti státu nebo společností zřizovaných za pomoci velkých podni­ků. Takovým dočasným zaměstnáním se pomáhá řešení obecních problémů, např. stavby škol, odstraňování odpadků, sanace životního prostředí, údržby komunikací atp. Toto řešení má několik výhod: snižuje nezaměstnanost, v mno­ha případech se rozšiřuje kvalifikace (nejde jen manuální práci, ale také inženýr­skou, administrativní ap., a zachovává se disponibilní pracovní síla pro případ obno­vené konjunktury.

Zdokonalení informačního systému státních pracovních úřadů a jejich propoje­ní s informačními systémy těchto soukromých společností by mělo směřovat nejenom k rychlému vyrovnání mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, ale i k odhalování podnikatelských příležitostí, tedy k tomu, aby způsobilí neza­městnaní zakládali podniky.

Sociální politika státu se realizuje i podporou podnikání, které je možno pova­žovat za nadějné, jak je podrobněji rozvedeno v kapitole 10. Ekonomika. Zdravý podnikatelský rozvoj totiž rozmnožuje pracovní příležitosti i plní státní pokladnu pro nezbytnou sociální, zdravotní a školskou politiku. Bohatství podniků i obča­nů současně vytváří předpoklady pro soukromou dobročinnost a humanitární činnost.

Zvláštní skupinu v našem programu tvoří pomoc handicapovaným skupi­nám, jako jsou invalidé ap. Sem patří jednak nepřímá sociální opatření, např. daňové zvýhodnění staveb s bezbariérovou úpravou, jednak daňové úlevy pro zaměstnavatele, vytvářející pracovní příležitosti pro zdravotně postižené atd.

 

12.

Zemědělství

Tvůrčí energie světového zemědělství je založena na podnikatelském principu. Podnikatel-sedlák byl tvořivou duší veškerého dění v zemědělství. Komunis­tický režim tento princip hrubě zničil kolektivizací a sedláky vyhnal nebo degra­doval na námezdní zaměstnance.

Setkáváme se s názory, že tento stav není potřeba měnit, protože vyhovuje jak účelu zemědělství, tak lidem pracujícím v tomto oboru nebo tento obor řídícím. Takový přístup považuje KAN při nejmírnějším hodnocení za zcela krátkozraký, nebo kritičtěji za snahu setrvat ve stadiu, které lze nazvat podle toho, komu nejlépe vyhovuje komunistickým novofeuda-lismem.

Uvažujeme-li v časovém rozměru delším, než je zítřejší den, je zcela zjevné, že nebude-li obnovena přirozeně vzniklá síť jemných vzájemných vztahů svobodné ekonomie také v zemědělství, dostane se tato oblast nutně do konců, které postihly země tradičního sovětského komunismu.

a) Restituce

Prvním předpokladem záchranného a obnoveného programu je tedy důsledně provedená restituce, tj. navrácení majetku původním majitelům, ať se nám zdají vhodnými vlastníky, či nikoli. Jde o principiální záležitost. Nemůžeme souhlasit jen s částečným a nedůsledným prováděním restitucí a jakýmikoli úvahami o tom, kam až se má v restituci majetku jít a který majetek není účelné restituovat. Takové úvahy nejenom zachovávají prvky komunistické­ho systému a vedou na tzv. „Dubčekovu třetí cestu", ale staví se také přímo proti Deklaraci lidských práv, podle které je majetek nezcizitelným statkem.

Budeme proto usilovat, aby znění restitučního zákona zabezpečovalo úpl­ný a spravedlivý návrat veškerého odcizeného majetku, jakož i přiměřené nahrazení škod a úniku výsledků hospodaření v době komunistické diktatu­ry. Škody musí odčinit ti, kteří je napáchali, tj. mafie KSČ.

Nejde o slepé uplatňování „kolektivní viny", ale o nápravu zločinů a přestupků páchaných odsouzeníhodnou mafií v kolektivní spolupráci. Její totalitní moc, se kterou se zločinně postavila na 40 let do čela veškerého dění, měla ve své členské základně lidi, kteří se dobrovolně rozhodli stát jejími členy. Proto musí dnes plně s dílem kolektivní zodpovědnosti nést následky svého počínání.

Nehodláme rovněž dále nečinně přihlížet, jak je provádění restitučních zákonů mařeno neschopností státního správního aparátu, neochotě a nedo­statečné funkci soudů a lhostejnosti bezpečnostního aparátu, který se má aktivně a iniciativně zasazovat o ochranu občanů, jimž má být majetek vrácen atd. Považujeme dále za nezbytné, aby vlastníci byli státem aktivně vyhledáváni a nebyly jim kladeny konečné termíny k uplatnění právních nároků. Dříve, než začne kdokoli operovat s majetkem, je jeho povinností odpovědně zjistit, zda tento majetek ,již nemá vlastníka. Případné následky omylu nebo úmyslu nese ten, kdo s majetkem neoprávněně nakládal, což také jednoznačně definuje vinu KSČ a jejích činitelů a členů.

b) Obnova venkova

Stále se opomíjí, že kdo kuli chce začít znovu hospodařit, je ve velmi těžké finanční i materiální situaci. Kolaborantská klika, dosud ovládající vedoucí místa v zemědělských podnicích, se snaží tyto podmínky ještě více ztížit a odra­dit občany od úmyslu převzít od nich svůj majetek. Stát nedává občanovi spoleh­livou právní ochranu a hospodářskou záruku proti těmto „bossům".

K rozlomení bolševických okovů je třeba:

1.)      Podpořit v předstihu vznik servisních firem, zajišťujících zemědělcům za přijatelné ceny provozování zemědělství bez mimořádně nákladných investic do vlastního vybavení. Jde o služby v obdělání půdy, ochraně rostlin, sklizni, ošetřování zvířat, nákupu a odbytu. Ve vyspělých státech je to obvyklé. Je třeba osvobodit zemědělce od toho, aby takové služby platil bývalým bossům, kteří se zmocnili v privatizaci příslušných podniků.

2.)      Podle velikostí farmy finančně podpořit zemědělce, restituujícího své hospodářství. Byl totiž po dobu totality připraven o zisk nebo nájemné, byly mu poničeny stavby a je mu vracen nevhodný strojní inventář.

3.)      Chybějící finanční i hmotné prostředky je třeba razantněji vyžadovat od těch, kteří odpovídali a odpovídají za dosavadní hospodářství.

Považujeme za nemorální, aby právě oni měli právo privatizovat podniky. Jsou vinni úpadkem za totality a mnohdy i úmyslně vyvolaným bankrotem podniku, který nyní levně privatizují. Jde v některých případech doslova o nemravnou provokaci vůči poctivým občanům.

Požadujeme proto podrobné vyšetření osobní odpovědnosti konkrétních osob a požadujeme jejich zákonný postih za vzniklé ztráty.

Osoby a politické strany, které podporují aktivně či pouhou pasivitou ve vládních orgánech tuto postkomunistickou, nedokonalým zákonem neposti­žitelnou, hospodářskou sabotáž, považujeme za spoluvinníky zločinů komu­nistického rozkrádání.

4.)      Bude-li toho zapotřebí pro obnovu venkovského hospodářství, neměl by se stát obávat ani státní půjčky výhodné pro zemědělce a dobře zabezpečené proti rozkrádačům. Bývalí naši majitelé farem a jejich potomci se nesmějí zříci svého postavení sedláka jen proto, že by neměli reálnou šanci na hospodářský úspěch. Naší snahou je, jak bylo řečeno v úvodu kapitoly, obnova přirozeného vývoje v pojednávané oblasti.

5.)      Očistit zemědělské školství a správní instituce od morálně a odborně zkom­promitovaných pedagogů. Je příliš mnoho profesorů a docentů, kteří byli jmenováni jen na principu politické nomenklatury a nikoli odborné způsobilosti. Je potřeba důkladné revize tohoto stavu, protože mládež musí během odborné výchovy získat i potřebné nadšení pro svou profesi jakožto významnou tvůrčí činnost výrobní, ekologickou a společenskou.

c) Privatizace a transformace družstev

Privatizace, jelikož bylo potřeba zvládnout tento proces co nejrychleji, proběhla v situaci, kde bývalí režimní bossové a konjunkturníci měli optimální šanci se umístit v čele privatizujících. Měli prvotřídní informace, protože se málokde podařilo odstavit je z vedení podniků. Připravovali si situaci i hospodářsky, totiž rozprodejem a převodem majetku, zakládáním akciových společností a posléze získáváním samotných privatizovaných podniků.

Všechny tyto nedovolené transakce je třeba znovu prošetřit a zabezpečit povinně neskartovatelnost hospodářských podkladů podniků. Viníky pohnat k trestní odpovědnosti.

Celé hospodářské oblasti se týká náš striktní požadavek nepřípustnosti toho, aby v dvouletém (1990-1992) stavu právní neurčitosti a platnosti tota­litních právních norem byla přijata jako nezvratný fakt cílevědomá trans­formace politické moci kolaborantů do moci hospodářské.

Hospodářská moc může totiž umožnit bezprávní uchopení moci politické, byť přizpůsobené podmínkám rodící se demokracie. Cílem zemědělské politiky musí být odstranění tajné snahy bývalých komunistických mocipánů ovládat zeměděl­ce hospodářským diktátem kartelově propojených dodavatelských a odběratel­ských organizací, do nichž se vetřeli díky výhodným privatizacím a odprodejům. Je proto třeba restituovat i vlastnické podíly bývalých zemědělských akciových společností a družstevních podniků z doby před komunistickou vládou.

V našem zemědělském programu má místo snaha, aby lidé znalí zeměděl­ství mohli získat majetkový podíl z toho, co zůstává k rozdělení i pokud dosud zemědělský majetek nevlastnili.

Zcela zvláštní důraz klademe také na to, aby přední místa v privatizaci země­dělství zastávala odborná: vzdělaná zemědělská mládež a studentstvo.

V zemědělských družstvech založených dobrovolně jednotlivými vlastníky je nutno striktně dodržovat demokratické formy řízení, zvláště preferovat vlastnic­ké rozhodovací pravomoci.

Pokud jde obecně o kulturu venkova je otázka řešena v oddíle „Kultura". Zde, jakož i v poměru k víkendovým obyvatelům vesnice (chatařů, chalupářů), je široké pole působnosti obecních zastupitelstev, která musí dostat co nejširší samostatné pravomoci.

 

13.

Školství, věda a výzkum

Na přelomu tisíciletí hraje školství jednu z nejpodstatnějších rolí ve vyspělé civilizaci. Právě proto patřilo také k nejpokřivenějším oblastem tzv. socialis­tické společnosti. Čím však byly hříchy minulosti větší, tím intenzívněji je potře­ba jejich nápravy.

I když existuje ve školství nejužší souvislost mezi jeho funkcí vzdělávací a výchovnou, je potřeba všímat si obou těchto oblastí odděleně. Výchovná a mrav­ní úloha školy je z obou rolí v postkomunistické éře možná důležitější.

 

a) Výchova a morálka

V prvé řadě je v programu KAN kladen důraz na vysoké mravní kvality učitelů všech úrovní. Není možné, aby jako pedagogové působili lidé, kteří se dopustili zjevných nespravedlností na svých žácích i ostatních učitelích. KAN bude prosazovat, aby požadavky na odborné i mravní kvality pedagogů byly stanoveny speciálním zákonem.

Tento zákon by měl být koncipován s hlediska pozitivních požadavků, mj. že pedagogové jsou povinni prokázat svou mravní způsobilost, s níž se ovšem nemůže srovnávat aktivní kolaborace s totalitním režimem.

Požadujeme, aby všechny vedoucí funkce ve školství, počínaje MŠMT, školskými úřady, přes rektory a děkany vysokých škol až po všechny ředite­le a jejich zástupce, byly obsazeny odborně zdatnými a morálně čistými lidmi, nezkompromitovanými kolaborací s minulým režimem. Množí se pro­kazatelné případy, že se v učitelských sborech snaží bývalí i současní členové komunistické strany zakládat jakési stranické buňky a dále působit na žáky v duchu komunistické ideologie.

KAN bude požadovat nekompromisní opatření, která by těmto snahám zamezila. Škola totiž musí vést děti a mládež k aktivnímu přístupu ke světu a k životu a vychovávat je k humanitní lásce k člověku, úctě k životu, ohledu a toleranci k druhým, občanské i osobní samostatnosti a zodpovědnosti k demo­kracii. Spolu se značnými nároky na osobu a charakter učitele bude KAN zároveň prosazovat, aby odpovědná a vysoce kvalifikovaná práce pedagogů byla spravedlivě společensky i finančně ohodnocována.

b) Vzdělání a úroveň vědomostí

Ve srovnání výsledků našeho školství všech stupňů s výsledky, které v součas­nosti dosahuje na poli vzdělání školství ve vyspělých západních zemích, vidíme, že žáci a absolventi čs. škol nezaostávají ani tak v součtu svých faktických vědo­mostí, ale zřetelně ve schopnosti těchto znalostí prakticky užít. I když je možno intuitivně odhadnout složité příčiny této skutečnosti a experimentálně ověřit po­stupy, které by vedly k nápravě tohoto stavu, je zjevné, že je potřeba co nejry­chlejšího postupu. Výsledky změn ve školství se totiž projeví až se značným zpožděním, jak to vyplývá logicky z nutné délky vzdělávacího procesu.

V protikladu zde stojí dva stejně oprávněné požadavky, totiž na jedné straně nutnost zásadní a rozsáhlé změny celého systému, zahrnujícího všechny stupně a typy škol, na druhé straně nutnost navázat na to, co zde již je. K tomu nás nutí jednak nedostatek volných prostředků, jednak realistická úvaha o značné konzer­vativnosti našich pedagogů, pokud jde o učební sylaby a postupy.

Jedno z možných řešení tohoto dilematu vidí KAN v tom, že po odborné strán­ce naše školství naváže na zkušenosti zahraniční, nikoli na éru, která trvala s krátkou přestávkou let 1945 - 1948 vlastně od doby nacistické okupace do listopadu 1989. Za tím účelem je potřeba zřídit stipendijně místa jak pro naše pedagogy v zahraničí, tak pro zahraniční pracovníky v Československu.

Kromě státních dotací je zde potřeba opět hledat a podporovat možnosti rozví­jení dalších finančních a materiálních zdrojů pro školský rozvoj. V této oblasti je nutno přísně kontrolovat hospodaření s nadacemi a fondy, jichž se namnoze zmocnili zcela nevhodní lidé.

Další z možných postupů je uvolnění jakýchkoli povinných schémat výuky a ponechání na vůli pedagogů, jakou cestou dospějí k dobrému výsledku své práce. Zde je ovšem potřeba zvláště citlivě vyvážit riziko nezdar, hrozící z nedostatku kontroly těchto experimentujících učitelů, a nebezpečí jejich neúspěchu, budou-li naopak jejich možnosti podstatně omezeny kontrolou nadměrnou.

Nejprospěšnější se jeví diverzifikace (rozrůzněnost) školství. Protože jsou toho času státní zdroje pro financování školství objektivně velmi nízké, hlavně je však nutná diverzifíkace učební látky i postupů, a též proto, aby ve školství vzniklo konkurenční prostředí, je potřeba podporovat co nejširší zakládání soukromých a církevních škol.  

KAN však bude při prosazování této zásady požadovat zřízení speciální komise odborníků, která bude mít jednak vliv na udělení nebo zamítnutí licen­cí ke zřízení soukromých škol, bude oprávněna schvalovat jejich programy a kontrolovat průběžně jejich činnost.

Ukazuje se totiž, že mnohé z nově zřízených škol zdaleka nedosahují potřebné úrovně a že vznikly hlavně za účelem nezaslouženého obohacení se svých zakla­datelů. Není možné čekat, až takové školy samy v konkurenčním prostředí zaniknou, bylo již řečeno, že školní výchova je záležitost dlouhodobá.

Pestrost nabídky škol na jedné straně vytvoří nutné konkurenční prostředí, na druhé straně umožní dosažení dalších žádoucích cílů, které bude KAN prosazovat.

Z těchto cílů jsou to zejména:

  • respektování individuálních schopností a zájmu žáků a tomu odpoví­dající individualizaci vzdělávacího obsahu, případně i v součinnosti různých typů škol a institucí,
  • umožnění patřičného vzdělání handicapovaným občanům, spojeného s individuální péčí,
  • možnost doplňkového vzdělání pro dospívající i dospělé,
  • usnadnění přestupu žáka či studenta z jednoho typu školy na druhý, aby mohlo být zavčas dosaženo korekce špatně vybraného směru vzdělání,
  • vytvoření typů škol, které u nás nejsou dosud tradiční, ale které se jinde již prokazatelně osvědčily.

Obecně považuje KAN za nutné, aby na školách bylo upuštěno od encyklope­dického systému výuky, jenž je potřeba nahradit systémem stálého vzdělávání. Systém je potřeba sladit s cílem (potřebami) toho kterého typu vzdělání.

KAN dále podporuje to, aby se postupně integrovala školní a mimoškolní výchova, péči o tuto integraci by na sebe ovšem musely vzít nestátní organizace, nikoli stát. Patří sem vytváření vzdělávacích středisek, organizace vzájemné spo­lupráce nejrůznějších ústavů a zařízení, neformální školy pro dospělé atd.

c) vysoké školy a výzkum

Na vysokých školách je třeba skoncovat se středoškolskými manýrami ve výuce. Musí se vrátit ke své vědecké činnosti a nezadatelným akademickým svobodám. Vysokoškolskými učiteli musí být opět nejenom dobří pedagogo­vé, ale především též uznávané kapacity ve svém oboru.

V úvahách o rozvoji vysokého školství dává KAN přednost snaze o zvýšení kvality výuky a integraci výzkumu zpět na půdu stávajících škol před zakládá­ním nových institucí, na něž nejsou v současné době ani peněžní zdroje, ani dostatek odborníků. Poptávku po specialistech některých úzkých oborů může pokrýt nadstavbová studijní síť nebo také zahraniční graduace.

KAN uznává, že komunistické dědictví nutí stát k restriktivní finanční politice, i pokud jde o podporu vědy a výzkumu. Na tomto poli, které však nesmí být za žádných okolností opomíjeno, půjde především o velmi racionální opatření prostá veškeré emoce. Krátkodobě pojaté hledisko, určené pouze nedostatkem zdrojů, by vedlo nutně k dlouhodobým nevyčíslitelným ekonomickým i duchov­ním škodám ve formě „úniku mozků" do zahraničí.

Citlivě je podle našeho názoru potřeba postupovat také v rozhodování o rušení ústavů Akademie věd. Zde je nutné především uvážit objektivní potřebnost toho kterého zařízení, nikoli je za každou cenu udržet a až potom hledat jeho pracovní náplň a využití. Pokud budou ovšem ústavy Akademie zachovány, je nutno co nejracionálněji omezit jejich administrativní aparát, hlavně však využít jejich materiální i mentální kapacity k vysokoškolské a postgraduální výchově odbor­níků. Z dlouhodobého hlediska se KAN zastává postupné integrace akademických ústavů do vysokých škol a zdokonalení systému garantů a nadací, jak to odpovídá především počtu obyvatel i ostatním dimenzím Československa.

d) Ministerstvo školství

Z ministerstva školství by se podle programu KAN měla stát velmi flexibilní instituce. Rozvoj demokracie předpokládá minimalizaci funkcí státu, přechodné období, ve kterém se nacházíme, však vyžaduje, aby si ministerstva, tedy i mi­nisterstvo školství, ponechala možnost nezbytné funkce řídící. Postupně však bu­dou chápána jako orgány kontrolní, koordinační (zpětné vazby) a informativní.

 

14.

Zdraví

KAN usiluje o změnu pojetí zdravotnictví a podpory zdraví jako úzce resortní záležitosti. Ve zdravotnictví je nutno co nejrychleji zavést ekonomické vzta­hy a skoncovat s dlouholetým podceňováním práce lékařů, sester a ostatních pra­covníků. Rovněž pacient nesmí zůstat v roli prosebníka odkázaného na milost a nemilost státní zdravotnické mašinerie, rovněž jemu je nutno vrátit důstojnost. K tomu je třeba:

  • Rozvinout systém zdravotního pojištění, a to tak, aby vedle Všeobecné zdravotní pojišťovny, která bude zajišťovat dostupnost zdravotní péče pro všech­ny, existovaly i pojišťovny soukromé, popř. oborové, schopné zajistit také péči nadstandardní a vytvořit mezi pojišťovnami konkurenční prostředí.
  • Odstátnit zdravotnictví a vytvořit v něm konkurenční prostředí tak, aby se v rozumně krátké době staly vlastníky zdravotnických zařízení obce a práv­nické i fyzické osoby. Je žádoucí, aby obce ve svých zařízeních co nejvíce čin­nosti pronajaly lékařům a dalším zdravotnickým pracovníkům, popř. jejich podnikatelským sdružením.
  • Postupně omezit paternalistické zasahování ministerstva zdravotnictví na minimum a orientovat je především na veřejné zdraví.

Svobodným občanům musí stát a obec vytvářet podmínky k tomu, aby mohli svobodně rozhodovat o svém zdraví. Sem patří podpora zdraví zaměřená přede­vším na péči o zdravé životní prostředí v nejširším slova smyslu.

KAN bude prosazovat, aby stát vytvářel zákonný rámec pro ozdravění životního prostředí (zakouřené místnosti, stresující životní podmínky atd.) tak, aby občan, který chce ;dravě žít, také skutečně zdravě žít mohl.

To, co bylo řečeno o zdravotnictví, platí i o sociálně zdravotní péči. Zdravot­ně postižení a staří občané, kteří se o sebe již nemohou postarat, musí mít k dispozici systém pečovatelských služeb, penziónů a domovů pro důchodce a ošetřovatelských ústavů.

KAN podporuje odstátnění a odstranění rovnostářství v těchto zařízeních. Jen tak lze dosáhnout zlepšení úrovně v nich poskytované péče a pokrytí poptávky, jež daleko převyšuje nabídku. Důstojnou péči je nutno zajistit i sociálně slabým. Rozhodující roli v této oblasti musí stát svěřit obcím.

 

15.

Komunální politika

Jak již bylo zdůrazněno v odstavci o státoprávním uspořádání, prosazuje KAN zásadu, podle které jsou obce základním prvkem v demokratickém systému. Tomu musí odpovídat přiznání potřebných právních kompetencí ve všech věcech, které se bezprostředně netýkají vyšších územních celků.

V okruhu obecních práv a povinností jsou to zejména zabezpečení veřej­ného pořádku a bezpečnosti, ochrana životního prostředí, primární zdravot­nická péče, základní školství, péče o kulturní památky a kulturu vůbec.

Neopominutelnou úlohou je také péče o rozvoj obchodu a služeb. Zde je potřeba pečlivá rozvaha, které z těchto úkolů je výhodnější ponechat obci a kde podporovat soukromé podnikání. Platí obecná zásada, že i zde má přednost podnikání soukromé.

Obecní a městská zastupitelstva i obecní úřady musejí nabýt bývalé obecné důvěry občanů, čehož mohou dosáhnout jedině úzkostlivým dodržováním a ochranou právního řádu. Do tohoto okruhu patří rovněž demokratický způsob života, ve kterém nezastupitelnou úlohu hrají zpětné vazby mezi „radni­cí" a občany. Nemá zde jít o dvě protikladné složky („oni a my"), ale pouze o nezbytnou dělbu úkolů.

Členové KAN v obecních zastupitelstvech se mají stát zárukou demokracie a spra­vedlnosti ve své obci i celém regionu.

 

16.

Státní a ostatní sdělovací prostředky

Rozvoj demokracie není myslitelný bez včasné, přesné a objektivní informo­vanosti všech občanů. V programu KAN se tento problém dělí na zájem o státem zabezpečovaná a soukromá informační média.

  1. 1)Státem zřizovaný rozhlas, televizi a tisk je potřeba zbavit neobjektiv­nosti, která zde tvrdošíjně přetrvává z dob oficiální státní socialistické ideo­logie. Toto jednostranné a podle našeho názoru zcela nepřípustné zaměření je nutné překonat
    1. a)výměnou nositelů bývalé komunistické demagogie ve vedení i některých redakcích těchto centrálních sdělovacích prostředků a
    2. b)poskytnutím prostoru celému názorovému spektru, to ovšem do doby, než se pracovníci médií naučí objektivnosti, jíž proslula např. BBC.

Státní dotace pro federální i republiková média je potřeba zachovat, vedení a za­měření těchto institucí však musí zůstat nezávislé. Příkladem je opět britská roz­hlasová korporace (BBC). Kromě „Rady" příslušných medií je potřeba zřídit ta­ké dozorčí orgán, bdící nad seriózností šeřených informací a vyřizující stížnosti čtenářů, posluchačů a diváků (viz britský vzor v případě KATO-KAVAN).

  1. 2)Lepší než sebelepší kontrola možného zneužívání státních sdělovacích prostředků,je podpora nezávislé soukromé televize a rozhlasu. Na tomto polije potřeba skoncovat s restriktivní politikou státu, která podléhá lobby z dosa­vadních struktur státních médií.

 

17.

Kultura

KAN vychází z toho, že základem demokracie a svobody je úcta člověka k člo­věku, od této zásady se odvíjí nejen celková kulturnost chování jednotlivce i společnosti, ale kultura vůbec. Dnes již není nutno, aby kultura suplovala demokratické funkce, které náležejí politice. V současné době je na nás, aby se mohla svébytně rozvíjet v demokratickém prostředí právního státu.

Tak ,jak kultura má být oproštěna od toho, aby nahrazovala neexistující demokracii, má být stát oproštěn od svého monopolního postavení v subven­cování celé kulturní oblasti.

KAN nehájí názor, že by kultura měla být zkomercializována, zejména v sou­časné přechodné době, protože komerce sama nemá prozatím patřičnou úroveň. Kultura se v celém světě neobejde bez určité výše subvencí, proto KAN klade důraz na promyšlenou, daňovou politikou podloženou, sponzorní podporu. Uváž­livě poskytované státní prostředky by měly sloužit především k ochraně národ­ních památek (stavby, muzejní sbírky, knihovny, archívy, divadla ap.) před znehodnocením.

KAN vychází z toho, že naše malá zem je velkou bankou kultury, o jejíž po­klady má zájem celý svět. Je povinností nás i našeho státu, abychom ji strážili a obohacovali. KAN preferuje národní kultury, nebol z nich sestává kultura evropská a světová. Vycházíme z toho, že kultura je prosta rasové agrese a poli­tické nenávisti. Význam kulturních specifik jednotlivých etnik v našem státě i mimo něj pochopíme jejich poznáváním. Je to jediná z cest vzájemného poro­zumění. Kultura je mostem mezi lidmi a národy celého světa.

KAN bude podporovat všemi prostředky zvyšování obecné vzdělanosti národa. Musí být odstraněn monopol kulturních zařízení, která musí být odpolitizována, což se týká zejména jejich debolševizace. V této souvislosti počítáme mezi kulturní zařízení také hromadné sdělovací prostředky.

Totalitní režim všestranně devastoval náš venkov, zejména ekologicky, ale i kulturně a morálně. KAN bude podporovat obnovu a rozvoj koloritu našich ves­nic, bude tedy napomáhat vládnímu programu Obnovy vesnice. Je nutno soustře­dit se na oblast kultury tradiční, která je faktorem identity a zdravého lokálního patriotismu, bez něhož nebude kulturní aktivita obyvatelstva obnovena. Budeme vyvíjet tlak na ministerstvo kultury, aby pro město nezapomnělo na vesnici, zvláš­tě při rozdělování subvenčních a dotačních prostředků, pokud jsou k dispozici. Bez kulturní vesnice nemůžeme dosáhnout kýženého evropského standardu.

 

18.

Energetika

Na oblast energetiky lze z politického pohledu jen velmi těžko nazírat, protože základní systémy elektrizační soustavy, plynárenské soustavy a tepláren­ství jsou vysoce technicky vyhraněné disciplíny. Chybná rozhodnutí, motivova­ná politicky, mohou na desetiletí poznamenat celé regiony, ale i celá společenství států, a to nejen ekologicky a ekonomicky, ale i sociálně a kulturně. Teprve v této době poznáváme, jak veliká byla izolace socialistického tábora před okol­ním světem a co nenapravitelných škod nám tato izolace přinesla. Politická rozhodnutí, která se jen těžko dají zvrátit (Temelín, Gabčíkovo, tepelné napaječe Dukovany-Brno, Praha-Mělník, Chvaletice-Kolín ap.), ovlivňují a ještě dlouho budou ovlivňovat své okolí.

Stejný propastný rozdíl, který vidíme mezi možnostmi současné technologie ve výpočetní technice a spotřební elektronice u nás a ve světě, existuje také v ener­getice. Pouze investice a obnova budou v této oblasti dražší o mnoho řádů a také mnohem nesnadnější. Nelze než spoléhat na příliv zahraničního kapitálu, který v energetice umožňuje dosahovat vysokých a stálých zisků i v rozvojo­vých zemích. Tento cíl by měl být prvořadý.

Je nutno velmi rychle vybudovat konkurenční prostředí, legislativu a jas­ná pravidla investování a provozu. Důležitá však není jen realizace projek­tů, ale především jejich provozování, protože jen tak se zahraniční kapitál dlouhodobě uhnízdí na našem území. Dlouhodobé smlouvy na provoz pak mohou dokumentovat nejen zájem zahraničního kapitálu na Československu, ale strhávají s sebou též další tradiční průmyslová odvětví.

Energetika byla vždy koncentrátem moci vládnoucí politické síly. Už tento fakt by měl vést k celé řadě personálních změn vedených do hloubky.

KAN bude podporovat privatizaci i v této oblasti, protože se tak realizuje potřeba konkurenčního prostředí.

Zvláštní znak podnikání v energetice, tj. služba obyvatelstvu, musí být pod stálou kontrolou veřejnosti, a to zejména na regionální úrovni. Politika regionů je totiž občanovi daleko bližší. Zahraniční investoři a provozovatelé se také budou chtít opírat o nějaké jistoty, a to jsou právě obce a města. Na druhé straně zacho­vání původních velkovýrobců energie neumožňuje uplatnění tržního principu poptávky, nabídky, vzniku nových závodů, eventuálně úpadků starých, vedou tedy k škodlivé rigiditě.

V souhrnu KAN prosazuje:

1.)      urychlenou privatizaci energetiky,

2.)      umožnění vzniku celé plejády konkurenčních jednotek,

3.)      silnou účast regionů místo státu,

4.)      vydání nových zákonů v energetice a novelizaci starých,

5.)      umožnění pronikání zahraničních investorů, dodavatelů a provozova­telů úpravou technických norem a právních předpisů,

6.)      daňové zvýhodnění v systému základní dodávky tepla pro obyvatel­stvo, školy, nemocnice ap.,

7.)      zásadní hluboké personální změny na všech stupních oboru.

 

19.

životní prostředí

Stav životního prostředí obecně je nejen výsledkem přirozeného rozvoje lidské civilizace na daném území, jenž se projevoval neustále rostoucími nároky a zvyšující se spotřebou obyvatelstva. Je třeba si stále uvědomovat, že současná neutěšená situace v oblasti životního prostředí v naší zemi je též přímým důsled­kem komunistického panství, kdy došlo k postupné devastaci nejen hospodářství, ale i morálky, vztahu k přírodě u dalších pozitivních hodnot. Za minulého režimu nebylo z mnoha důvodů vůbec možno situaci odborně a koncepčně řešit, takže se přes úsilí mnohých ekologů neustále zhoršovala a řešení se odkládalo. Nejen že nebyly prostředky, ale skutečný stav byl úmyslně utajován, nebol' socialistický režim byl prezentován jako bezchybný a dokonalý, a snažil se proto všemožně neodhalovat své nedostatky.

Ochrana životního prostředí by v demokratickém státě neměla být předmětem politické licitace. Měla by být především záležitostí fundovaných odborníků, vyu­žívajících nejnovějších vědeckých poznatků ekologických a ekonomických oborů.

KAN zastává názor, že pouze vyspělé tržní hospodářství je schopno vytvořit dostatečné zdroje, které mohou být využity pro dobro životního prostředí. Jiná rozumná alternativa v našich podmínkách neexistuje. Například náhlé prosazení radikálního snížení spotřeby energie a surovin administrativním zásahem by vedla k celkovému kolapsu a snížení životní úrovně, což je pochopitelně pro obyvatelstvo nepřijatelné, nehledíc k tomu, že by to znamenalo v podstatě náhradu rudé diktatury za zelenou.

Situaci však rozhodně nelze bagatelizovat tvrzením, že ekologie je pouze šlehačkou na vrcholu dortu, na kterou si nejprve musíme vydělat. Velké investi­ce v oblasti ekologie (čističky, výrobní technologie atd.) jsou sice především otázkou peněz, ale dalekosáhlý význam mohou mít i opatření v oblasti tzv. malé ekologie, přičemž se obejdou bez velkých nákladů nebo jsou i zdarma. Zde je pole působnosti jednotlivců, místních samospráv, spolků atd.

Prosperující ekonomika je ovšem pouze nutným, nikoli však postačujícím faktorem ke zlepšení životního prostředí.

Ekologický program je nutno postavit na třech základních pilířích, jimiž jsou ekologická výchova, legislativa a sankce. Jelikož ekologická výchova je proces dlouhodobý, je v současné době potřeba dobře využívat ekonomické nástroje (daně, dotace) a opřít se o dobrou legislativu.

Právní předpisy v oblasti životního prostředí musí být jasně a srozumitel­ně formulovány a mít jednoznačný výklad. Normy musí být přísné, ale realistické a kontrolovatelné. Musí platit pro všechny bez výjimek.

KAN považuje odvrácení katastrofálních důsledků po desetiletí trvajícího bezohledného zneužívání životního prostředí za jeden z nejdůležitějších úko­lů. Bude proto podporovat a prosazovat následující aktivity týkající se životního prostředí:

  • rozvoj ekologické výchovy na školách všech typů a šíření osvěty mezi obyvatelstvem,
  • ekologizaci všech odvětví hospodářství včetně zemědělství a lesnictví,
  • snižování energetické náročnosti výroby,
  • šetření vodou a energiemi,
  • účelné využívání krajiny v souladu s ekologickými požadavky, ochrana proti erozi,
  • zdokonalení systému ochrany přírody, půdy, zdrojů pitné vody ap.,
  • výrobu nezávadných potravin (alternativní zemědělství) pomocí daňových výhod,
  • finanční znevýhodnění vývozu dřeva a neekolog. nevratných obalů,
  • zákaz výrobků zjevně poškozujících zdraví obyvatel a globální životní prostředí,
  • zlepšení skládkového systému,
  • podpora ekologických druhů dopravy, užívání bezolovnatého benzinu, katalyzátorů,
  • podpora vědeckých a výzkumných projektů směřujících ke zlepšeni životního prostředí.

 

20.

Závěr

Zhodnotíme-li, co bylo zapotřebí za uplynulé dva roky od minulých voleb udělat - a čeho z toho bylo také reálně možno dosáhnout, vidíme, že pocit spokojenosti by byl obelháváním sebe samých.

Místo budování demokratického státu, prosazení spravedlnosti a nastou­pení směru k všeobecnému blahobytu probíhá jakýsi druh „přestavby", při němž se ze společnosti tzv. reálného socialismu nestává demokratická otevřená společnost, ale vyvíjí se stát postkomunistický, tedy útvar s přeží­vajícími podstatnými zbytky neblahé minulosti.

Nechceme se s tímto stavem smířit, a proto Vám předkládáme program, který jste přečetli. Ukazuje reálnou možnost překonání dosud pokračující krize.

KAN

si chce zachovat

svoji dosavadní čistotu

i v parlamentech,

kde se bude zasazovat

o zájmy Vás všech!

 

(c) 2016 All Rights Reserved - hlavní stránka - přihlásit se - napište nám                 www.kan.cz nahoru
Právě připojeni - hostů: 55